L_O_U_S

Jsem rád, že hovado jménem Martin Pohl žije a točí filmy. Na jeho díla se vždycky rád podívám a pobavím se nad humorem, na který si většina české produkce netroufne. A hrozně mě těší, že mu příchod do široké distribuce neublížil, jak jsem se obával. Celé kino se smálo od začátku do konce. (1 442.)

Když čtu zdejší komentáře, dokážu si docela živě představit, jaký asi byl ten španělský originál, který Češi údajně nevhodně obohatili o rádobyvtipné momenty. Nu což, ačkoliv jsou Langmajerovy hlášky občas použity čistě pro okamžitý komediální efekt, jsem přece jen rád, že mě manželka den před Silvestrem na tenhle film vytáhla. Opravdu se v tom dá najít něco, s čím se coby manželé ztotožníte. (1 441.)

Ačkoliv mi u Slavností sněženek tahle mírně nedějová poetika sedla, tady už to bylo horší. Na Magdu Vášáryovou se samozřejmě dívá dobře, ale připadá mi to docela málo. (1 440.)

Čína je asi ten nejvlezlejší stát na světě, jemuž jeho místy měkká, místy celkem drsná ekonomická síla dodává na sebevědomí. Od prvních minut jsem měl pocit, že sleduju čínský film, až pohled na tvůrce mě vyvedl z omylu. Dalo by se říct – seberte si ty své nudné pandy a jděte ke všem čertům, ale abych tu nehejtil geopolitickou realitu, bude lepší se přeci jen vyjádřit k filmu. Ten je sám o sobě docela nezajímavý a děj, který by při respektování čínské geografie zabral týdny či měsíce, je posouván žánrovými klišé. Manželce se to docela líbilo, já se ale se sněžným obrem, který tahá z paty ta svá kouzla, povětšinou nudil. (1 439.)

Za ty roky stále aktuálnější. Věřím, že lidí jako Theodore bude přibývat. Film se vyhýbá otázce, zda Samantha skutečně cítí, nebo to coby umělá inteligence celou dobu jen imituje, ale funguje i tak dobře. Jsem rád za materiál do hodin filosofie. (1 438.)

Z filmařského hlediska zajímavé, i když asi dost levné a údajně ne zrovna originální. Z hlediska děje slabé, ale nabízí se otázka, zda šlo vymyslet něco jiného. (1 437.)

Zpočátku zajímavě se jevící jednohubka, i když svázaná žánrovými klišé. Myšlenka appky, která vám řekne, za kolik to máte, je sama o sobě zajímavá. Bohužel konec, kdy se ta svině zhmotní, byl docela slabý. (1 436.)

Neil Breen je, podobně jako Tommy Wiseau, neuvěřitelně nesoudné hovado, ale na druhou stranu – když vám doba a finanční prostředky umožní splnit si sen v podobě natočení vlastního filmu, proč do toho nejít. Ve srovnání s legendárním Wiseauem je ovšem Breen ještě o level nebo o dva horší, a to, co působilo v Tommyho veledíle The Room bizarně mile, je v Breenově případě jako soutěž o to, jak se sám co nejvíce zesměšnit. U těchhle filmů člověk váhá, zda napálit odpadové hodnocení čistě na základě filmařských kvalit, nebo tomu nasázet pět hvězd pro neúmyslnou zábavnost. Já se v takových situacích obvykle držím první zásady, takže ani zde neudělám výjimku, i když Breenovu snahu vymačkat ze sebe to nejlepší cením. No a teď nevím – jako 500. hodnocený film jsem si pustil Vykoupení z věznice Shawshank, tedy nejlepší film podle ČSFD, a jako 1 000. film Malého Herkula, tedy nejhorší film ČSFD. Vypadá to, že pro 1 500. hodnocení jsem si vyplýtval patrony nejkontroverznějším filmem podle ČSFD. No, já už něco vymyslím. (1 435.)

Opět se mi potvrdilo, že řidiči dálkových autobusů jsou notorickými pouštěči jedů, pokud jde o snahu zabavit cestující nějakým nenáročným filmem. Průměrné hodnocení 46 % mě dost překvapuje, protože tohle bylo ultrablbé i na současnou českou komediální vlnu. Během filmu jsem usnul a možná je dobře, že jsem konec ani neviděl. (1 434.)

Pokračování bez jakýchkoliv rekapitulací uvádí do děje, což je trochu problém, když jsem první díl viděl před devíti lety, ale utřepe se to. Opět vyžaduje film větší dávku pozornosti, pokud jde o přehled v mafiánských kšeftech. (1 433.)