Barbaři

Jedna z posledních vln zájmu o fantasy filmy, vzedmutých na počátku 80.let úspěchem Barbara Conana a Excalibru, vyplavila i tyhle dva bratry s obrovskými svaly a malým nebo spíš žádným mozkem. To, co v režii Ruggera Deodata předvedli, je nefalšovaným defilé nepředstírané nablblosti. Jako by se ochotnický spolek kulturistů, kteří o filmovém umění slyšeli jen jednou v životě, a stejně netušili která bije, rozhodl po zhlédnutí Conana, že když může Schwarzenegger, tak oni přece taky. Vypadá to přesně jak to zní, a hůř už nelze. Obskurní freak show. Pouze pro otrlé. (29.08.2007)

Neuvěřitelně zábavný snímek, který se nebere zase tak příliš vážně (alespoň doufám, že to byl záměr) a je opravdu dobře natočený. Hned na začátku nám Ruggero naservíruje výborně zmáknutou honičku s povozem a pak valí dál a nenechá člověka vydechnout. Ústřední dvojice dementních gumáků v odporných outfitech je o dost sympatičtější, než by se dalo dle obrázků čekat a myslím, že vzhledem k tomu jak vyrůstali, je jejich tupost na místě a nedá se říci, že by byla zarážející. Tu a tam nějaká osvěžující brutalita, Michael Berryman a sexy herečky nejsou rozhodně na škodu. Když si připočtete cool atmosféru osmdesátkových vypalovaček, není co řešit. Příjemná fantasy blbina se spoustou zajímavých nápadů a zarážejících dialogů. (12.02.2012)

Na špatný film mají Barbaři až pozoruhodně nádhernou výtvarnou stránku, tudíž se mi chce věřit, že ona špatnost byla záměrná. Děj tedy moc smysl nedává. Celá věc okolo rubínu je tak podivná, na druhou stranu ani další příběhové části na tom nejsou o moc lépe; například bratři Kutchek a Gore toho času v otroctví dospějí v časovém vakuu, zatímco ostatní čas ani trochu nezohyzdí, ale řekněme, že ve fantasy světě to funguje jinak a takhle by se dal obhájit možná každý nesmysl, který tu je. Nesledovat film v dobré náladě, asi bych se přiklonil ke dvěma hvězdičkám. (08.11.2015)

Nepovedený pokus o béčkovou fantasy s komediálními prvky. Začátek ve stylu Barbara Conana mi přišel ještě celkem snesitelný. Pak to jde ale naprosto do kytek kvůli ubohému scénáři a stejně ubohýmhereckým a komediálním schopnostem představitelů hlavních hrdinů. Film je taky jasným dokladem toho, že žádné triky jsou lepší než špatné triky. (12.03.2012)

Ztřeštěná kopírka "Barbara Conana", kde místo jednoho kulturisty v hlavní roli, jsou zde hned dva, navíc dvojčata, a dokonce ještě dřevěnější a humpoláčtější než Arnold. Místo nietzcheovského étosu zde máme jalovou rozjařenost, místo epického příběhu o zrození legendy dostaneme báchorku o jaunerácké mystice a opulentní krvavé bitvy nahradily specer-hillovské peckovačky. Naštěstí "Barbaři", stejně jako všechny cannoňácké italské koprodukce, ale ostatně i větší část osmdesátkových italských brakovek oplývají nespočtem WTF momentů, vyšinutých peripetií a grotskně monstrózních prvků (od strašlivých mechanických efektů po opulentní výpravu - viz trůn hlavního záporáka). Výsledkem je báječný camp od Ruggera Deodata, který přesně zapadá do barono-prášilovské linie italské žánrové kinematografie, založené na přístupu, že žánrové mantinely, logika a soudnost jsou pro nudaře. (29.03.2015)