Kanibalové

No ale... Odpad? Nebo tři? Nebo pět?! - - - No právě... Tenhle film... UPŘÍMNĚ BEZ HODNOCENÍ... - - - P.S. Nechápu, proč se vám chce pánové a dámy nad touto kontroverzní provokací mrhat časem nějakými hlubokomyslnými rozbory a mudrlantskými diskusemi. Je fakt, že i čistě filmařsky je tento film o ničem, takže zbývá už jen ta provokativní snaha šokovat. Jasně, proč ne! Každému, co jeho jest... . . . Já osobně jsem tuhle materii měl možnost vidět poprvé někdy v půlce osmdesátých let u kohosi na videu - a víc než film mě šokovalo, že se našli debilové, co věřili tomu, že se dívali na autentický záznam reálných scén. K tomu měli ještě energii o tom diskutovat. Takže - zdá se, že tato provokace i po čtvrtstoletí od natočení naráží na úrodnou půdu... Nedávno za stopade kaček koupil jsem si na dvd a podíval se znovu. Na dalších dvacet let mám zase klid. To je asi tak všechno, k čemu je tohle dílko dobré. Podívat se (říká se tomu >ze studijních důvodů< že...) a odložit ad >fuckta< kamsi do regálů... Howgh. (17.02.2006)

Tenhle film je neskutečně odporný, ovšem "jen" z důvodu zcela odporného násilí na zvířatech, které je bezprecedentně sviňské. Ale krom toho? Nejsem schopnej říct, jestli je víc zajímavější film samotný, nebo to kvantum legend, co se v průběhu let kolem filmu vyrojilo, ovšem jisté je, že to byl ve své době počin jistě neotřelý a dodnes krásně funkční a přitom k tomu ani nepotřebuje ono proklamované násilí, které je z dnešního pohledu už vícekrát viděné, například ve válečnejch filmech se to střevama a násilím hemží mnohem víc (a krom nebohých žvížátek je tu jen jedna scéna, která je opravdu odporná). Jednoduše to není jen tupá exploatace, ale je tu snaha o větší přesah ve smyslu "kdo je tu ten větší divoch, oni, nebo?" (28.11.2016)

Film se mi dost líbil, to musím říct hned na začátku. Ne, že bych se někdy nějak vyžíval v násilí nebo ho vyhledával, ale nezatratím něco jen proto, že se tam ukáže pár galonů krve nebo metrů střev. Pravda, násilí tu zobrazují dost naturálně a dokonce opravdu zabijí i několik zvířat přímo před kamerou. Ale já se ptám, komu to vadí? A proč vůbec? Co je horší, sportovní střelec, kterej zabíjí zvířata jen kvůli trofejím nebo filmař, kterej je zabije kvůli filmu a mrtvolky jsou následně všechny snězeny? Co tedy říkáte na všechny ty možné různé kosmetické přípravky, viagry, parfémy a jiný zbytečný sračičky zkoušený na zvířatech (ajo, tamto nejsou želvy ale jen vobyčejný psi a kočky a králíci a je to pro dobrou věc). Co byste řekli, kdyby před kamerou chytili rybu, zabili a vykuchali? Nebo lapli králíka, dali mu jednu za ucho a pak zařízli? Nebo zakroutili slepici krkem? Hnus, jak tady mnoho ostatních uživatelů píše, jsem pravda vůbec necítil. Tedy takto, necítil jsem ho při zabíjení zvířat. Proč? Jsem masožravec a i já pár zvířat na jídlo zabil. Hnus jsem cítil spíš ve spojení s lidma a jejich činama. A občas nedůvěru, protože některé násilnosti na lidech páchané vypadaly opravdu jako skutečné, přestože nemůžu říct, že by si je ti čtyři zmetci nezasloužili a že bych jim to nepřál. Za skvělej považuju nápad, že v první části filmu profesor Monroe hledá celou skupinku dokumentaristů a vidí důsledky jejich chování a až potom, co bylo příčinou. Taky je zajímavý srovnání "civilizovaných" a divochů. Občas jsem netušil, kdo je kterej. Film to určitě není pro děti, ale za nedůležitej ho nepovažuju. Poselství přeci jen nějaký nese, a to abychom se na sebe mohli podívat do zrcadla bez uzardění, abychom se chovali jako zvířata a ne jako lidé. Protože zvířata nikdy nejednají ve vzteku, nenávisti, hlouposti, malichernosti, sobectví nebo z nudy. Zvířata nezabíjejí pro radost, neukájejí se sledováním násilí a reality v televizi, neznají nic z toho špatného, co znamená být člověkem. a přiznejme si, existence člověka přináší vesmíru spíš to špatné. (27.08.2006)

Pan Deodato by měl sklidit ovace za celkovou hrozivost vykukující na nás z tohoto jeho filmu a zároveň s tím i pár přes prsty za to, jak naložil s opravdu zabitými zvířaty a jejich posledními zaběry na tomto světě.. Celkově to na mě budí rozpačitý dojem avšak hloubka filmu, která tady jistě je, má znázornit neuvěřitelně tupý a mnohem více alogický svět "nás", civilizovaných, oproti "necivilizovaným" domorodcům kdesi v džungli. Za tuto myšlenku děkuji autorům, ale hodnotit musím velice průměrně celistvost....vyjma však originální hudby geniálního tvůrce Ortolaniho.. (13.07.2008)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)