Majestic

Sentimentální, ale moc mazaně... Majestic se odehrává ve dvou "světech" a je veskrze o dvou věcech. Zobrazuje v nich boj proti netoleranci a ukazuje lásku k filmu (a ke klasickému způsobu, jak si ho vychutnat). Darabontův film je opět nesmírně propracovaný, ale naštěstí ne tak nápadně vypiplaný jako předchozí vězeňská dramata, neboť by zde narazil na hranici kýče. I tak je samozřejmě otázka, jestli se musí v každém díle s nádechem „cinefilie“ nacházet taková spousta de facto umělých odkazů na další kusy. Některé jsou funkční, jiné pro odškrtávající znalce, další variováním lehce banální (další "Homer" s umělými údy podle Nejlepších let našeho života...). Co se doby týče, tak mám pocit, že Darabont kritizuje jen její "výstřelky" a z principu se na ní kouká nostalgicky, což signalizují i některé skoro až technicolorové záběry. Je roztomile naivní, protože všichni záporáci jsou jako u Capry (výzor předurčuje tvůj charakter) a veškerý rozevlátý děj se vyvíjí podle přímky v sekundových intervalech. Není to nutně zápor, ten film je moc hezký a do jisté míry magicky působí po celou tu dlouhou dobu, jenom naprosto chápu, jestli někomu ze srdce vadí. P.S. - kdyby tohle (názorově) natočil Capra v roce 1951, tak by si vysloužil další nesmrtelnost, tentokrát od perzekuovaných levicových umělců té doby. Ale je dobře, že alespoň po půlstoletí nastala ta "správná" doba. (17.01.2011)

Neviděl jsem žádný film od Franka Capry a Amerika padesátých let určitě není místo, kde bych chtěl žít. Takže možná jen Majestic ne tak úplně doceňuji. Každopádně, k tomu, co si dovolím hodnotit i já: Herci skvělí, obzvláště Landau, pak Carrey. Režie velmi dobře zvládnutá, Frank Darabont prostě umí. Hudba vhodně dotváří atmosféru a "feeling". Jen ten příběh.... Více jak první polovina se mi docela líbila jako poměrně zajímavá variace na "druhou šanci". Bylo to milé, místy vtipné... zkrátka pohlazení na duši. ________________ následuje spoiler ___________________________ Ale bylo jasné, že jednou se Pete/Luke rozpomene a že bude objeven. A pak pro mě přichází dva kameny úrazu: neuvěřitelně patetická řeč v soudní síni, kdy se Pete hrdinně vzepře obžalobě a soudu, zachová se přesně tak, jak předtím sám kritizoval, a... vyhraje, a pak sentimentální scéna, kdy se vrací zpět do městečka. (01.01.2005)

Tento snímek mi zase tolik nepřirostl k srdci jako jiné tohoto režiséra. Přijde mi až moc přeslazený a sentimentální. Herce Jima Carreyho moc nemusím, ale tady v roli vážnější mi zase tolik nevadil. Frank Darabont je výborný režisér ale podle mě se jeho kvality spíše projeví na Kingových knižních předlohách. Líbilo se mi prostředí, atmosféra i herci ale když Majestic porovnám se skvosty, který tento režisér natočil, k tomu si připočítám trochu zbytečně dlouhou stopáž v délce 152 minut, tak bohužel nemůžu dát vyšší hodnocení. 60% (02.01.2009)

Majestic se dá chápat jako oslava zlaté éry americké kinematografie a studiového systému 50. let, stejně jako doby, kdy hlavní dominantou a kulturním vyžitím na americkém maloměstě byla budova kina, kde se odehrávaly první rande, schůzky přátel a společenský život obce. Scénář s typickým happyendem napodobuje klasická dramata ze 40. a 50. let, které podtrhuje příznačný hudební doprovod i obsazení. Jim Carrey je výborný a oproti své divoké mimice z filmů, které ho proslavily, se ukázněně drží zpátky. V druhé rovině je Darabontův snímek oslavou klasických rodinných hodnot a především zidealizovaného pojetí komunity. To sice odpovídá výše uvedenému hollywoodskému pojetí, ale z dnešního pohledu snímek znevěrohodňuje. Příběh, kde celé město pomáhá opravit budovu stařičkého, kdysi luxusního, kina a spontánně se přidá na stranu scénáristy obžalovaného z protiamerické činnosti v proslulém McCarthyho tažení proti zakukleným komunismům, které stálo tisíce lidí jejich postavení a zdroj obživy, jednoduše není z tohoto světa. Celkový dojem: 85 %. (18.01.2010)

"Na tom nesejde, kdo jsou Oni. Oni vědí, kdo jsou. To stačí." A kdo začne bránit principy, toho Oni smetou. Já tedy plně věřím Výboru pro neamerickou činnost, že odhalil mezi scénáristy spoustu komunistů. Pravejch i falešnejch. Ti falešní jsou samozřejmě horší, protože ani nevědí, že jsou komunisti. Pak ale neměli do scénářů psát komunistický bláboly o tom, že dělníci mají i jiný práva než držet hubu a makat. To bych jim taky neodpustil. Jinak jsem samozřejmě podlehl atmosféře filmu, takže jsem Peterovi věřil, že není mrtvej Luke, komunista a jméno na neexistující černý listině. Fandil jsem mu a netušil, jestli zvítězí pravá filmová americká demokracie nebo realita mccarthismu. Nakonec to bylo na můj vkus zbytečně moc dlouhý, ale ta budovatelská obnova kina mě jako filmovýho fandu docela potěšila. (16.04.2022)