Irina Palm

Irina Palm je vkusný políček všem puritánům a jejich pokřivené morálce. Obdobná dramata života jsou všude kolem nás, jen je nevidíme, nebo je nechceme vidět. A většinou s mnohem stísněnějším dopadem na jejich protagonisty. Ale to nemění nic na strhujícím vyznění tohoto hořkosladkého příběhu. Citlivě, střídmě a přesto velkolepě jsou nálady mravního rozhořčení na podkladě křesťanské výchovy vláčeny vlastním marastem pokryteckého moralizování. Až sebe samotnou utopí ve vlastních výkalech hodnot, které vydávají za lidskost a nezištnou obětavost. Film se nesnaží šokovat, ani vydírat, příběhu nechává volný průběh, díky čemuž je jeho celková působnost mnohem silnější, sdělnější, srozumitelnější i intenzívnější. Hlavní postavou příběhu je postarší žena Maggie (velmi pozoruhodná Marianne Faithfull) ve své nejtěžší a nejkontroverznější životní roli obětavé babičky. Počáteční stud je záhy vystřídán odhodláním a sebeobětováním vlastních morálních předsudků. V kontrastu s jejím nezištným chováním vynikají veškeré přízemní pokrytecké anomálie lidskosti etického kodexu morálky. Ti nejfalešnější se nejhlasitěji brání proti všem výstřelkům pseudomorálky. I štvavá propaganda může nabýt posilujícího rozměru pro své oběti. Hlavní mužskou postavou je majitel erotického podniku Miklóš alias Miki (dobrý Predrag Manojlović) se znovu získávanou lidskou stránkou vlastní osobnosti. A s dlouho nepoznaným citem nově probouzející se lásky. Všem navzdory. Třetí výraznou postavou je Maggiein dospělý syn Tom (zajímavý Kevin Bishop) s hysterickým odsouzením matčina tajemství na základě puritánského moralizování. Jak snadné je někoho odsuzovat a přitom nepřinést žádnou osobní oběť. Z dalších rolí: Tomova překvapená i uznalá manželka Sarah (zajímavá Siobhan Hewlett), odstavená a zahořklá pracovnice nočního podniku Luisa (zajímavá Dorka Gryllus), pokrytecká Maggieina kamarádka s velkým hříchem minulosti Jane (Jenny Agutter), malý a nešťastný Olly (Corey Burke), či další Maggieina kamarádka v zajetí falešného moralizování Julia (Meg Wynn Owen). Veškeré puritánské útoky na mravní zodpovědnost je pouhý zastírací manévr vlastních poklesků a tajností. S neobyčejným potěšením předhazují mravokárné odsudky svým nebohým obětem, které často obětují vše ve prospěch druhých. Je to silné a strhující ve svém provedení, podání a vyznění. (05.11.2016)

Dávám 3 a 1/2 hvězdičky, což se zaokrouhluje na 4. Tahle tragikomedie, založená převážně na konverzaci a pár scénách z veřejného domu, se dle mého názoru docela povedla. Smutný příběh těžce nemocného chlapce, na jehož léčbu docházejí rodičům peníze, kompenzuje příběh chlapcovy babičky, která sice nemá valné vzdělání, na přijetí do zaměstnání není nejmladší, ale jednu věc její jemné ruce dovedou perfektně. I když se k této "práci" dostane nechtěně, omylem a jen kvůli vnukovi, z ironického nadhledu filmu vyplývá, že to paní bere sportovně. "Honibába", jak se sama nazývá, si do svého nového zamětsnání bere termosku s kafem, tesilovou zástěru, obrázek na zeď a pořádnou porci papírových utěrek a lubrikačního gelu. Marianne Faithfull i Miki Manojlovic podávají perfektní výkon. A nakonec má Irina Palm zajímavý a tak trošku pohádkový happyend. (08.07.2007)

Hovorí sa, že pre svojich blízkych urobíme čokoľvek. Väčšinou to aj pri tých slovách zostane. Maggie prešla k činu. Uspokojovala rukou mužov za 800 libier týždenne aby zaplatila liečbu svojho vnuka. A čo morálka ? Kto je vlastne nemorálny ? Jedinec ? Alebo spoločnosť, ktorá tieto služby ponúka ? V núdzi poznáš priateľa sa hovorí. Keby ten finančný obnos dostávala za umývanie okien, tak by umývala okná a netrápil by ju " penisový lakeť ". (12.02.2010)

Čekal jsem víc. Ne, že by to nestálo za podívání, ale asi jen jednou. Nějak jsem se do toho nemohl dostat a nevím, co mi v tom zabraňovalo. Jestli tempo, nezáživnost nebo zkrátka příběh jako takový. Ničím mě to prostě nevtáhlo, nemůžu to tudíž hodnotit lépe. Bylo to takové neutrální, i přes lehce kontroverzní náplň, a to je asi ten problém. Nebo nevím.. (20.01.2013)

Tvůrci očividně potřebovali film natáhnout přes sedmdesát minut a to i za cenu nehezké podpásovky, kterou jsem v závěru musel pár minut rozdýchávat (nečekaně otevřený konec mi vrátil dech). K přesvědčivosti na druhé straně vydatně přispívá výtečné herecké obsazení. Faithfullová mnohdy pouhým pozvednutím obočí dokáže dát najevo stovku dojmů a pocitů. Jakoby přesně vystihla Maggiinu povahu, s její minulostí (v podstatě zpackaný život), přítomností (zpola příjemné zpestření a znovunabytí ztraceného sebevědomí) i možnou budoucností (vztah, který snad přetrvá). Její mužský protějšek, Miki Manojlovic, v roli šéfa nočního podniku Mikiho se důsledně vyhýbá klišé, k nimiž podobná postava vybízí. „Měl by ses víc usmívat“, ponouká ho Maggie a těžko si pro něj v té chvíli představit vhodnější partnerku. Jak známo, protiklady se přitahují a již dlouho jsem s podobnou chutí neposlouchal společné dialogy dvou herců. Režisér německého původu Sam Garbarski svým autorským filmem nelamentuje jenom nad situací v Británii. Z koprodukce Francie, Belgie, Německa, Lucemburska a Velké Británie vzešel kromobyčejně obyčejný a přesně mířený políček kapitalismu. Tento formálně strohý snímek s jednoduchým hudebním motivem neobvyklým množstvím postmutnělých zatmívaček je především svědectvím o tom, k jak vyhrocenému jednání někdy nutí život v materialisticky orientované společnosti. 80% Zajímavé komentáře: Renton, Tomco (30.06.2009)