Grindhouse: Auto zabiják

Quentin miluje období 70. let. DEATH PROOF je osobní tvorba Q. T. Jeho vnitřní nadšení z filmování a zanechání filmové struktury. DEATH PROOF je precizně zpracován, dokonale nás pochytí atmosféra doby 70. let. Má výbornou kameru, přidaný filtry, šum, "ruční znehodnocení" všechno pro duch 70. let. Stylově natočené akční scény a velmi dobrý nápad, který měl v myšlenkách (Q. T) už před Sin City. Jak u Q. T bývá zvykem, má opět několik sofistikovaných scénových rovin ******* - Přichází první klapka akční jízdy maniaka z videopůjčovny, která při svém dokonalém vrcholu automobilovém nárazu zastavila dech celému kinosálu - výborně sestřihané, zpomalené scény, velmi dobrá kamera v doplnění létajících končetin). - Po snídaňové scénky alias Gauneři (kamera koluje kolem stolu + dialogy). - Rozpoutává honička na plný plyn, jenže si nic ženská sexy trojka nenechá líbit a vše se rázem obrátí (všechny kaskadérské zkušenosti Zoë Bell si vychutnáváme v plné parádě) a dokonalá téměř 20-ti minutová honička končí naprosto úžasně (pro chlapský rod až zdrceně). ******* Vlastní styl, vlastní žánr, který ohromuje (mě) celý filmový svět. Doporučuju tenhle styl 70.let ,který si užijete, protože Q. T moc dobře věděl, kam jeho myšlenka ve filmu směřuje. +++ DEATH PROOF by se tu měl pohybovat v červených barvách. - I love the 70th years. Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (15.10.2011)

::::::::::::::::::: Je fakt, že v dnešní době se takovýhle film neuchytí. Tenhle film je pocta béčkovým filmům a mne se to líbí !!! Bomba !! PS.: Vanessa Ferlito a Mary Elizabeth jsou nepřirozeně sexy, nejednou se mi posta........(vil).......... stánek ....... proboha......... :-0 ::::::::::::::::::: (10.04.2008)

Taškařice vyvedená >Tarantíno femíno< aneb čím si kdo zachází, tím taky zajde... Roskošné žvanění pipinek završené krutě jetým (doslova) finále, hnedle nadvakrát a vímajk proč... . . . Q.T. nezklamal - i když ani nepřekvapil - dlužno ošem přiznat, že obě jízdy v akci jsou famosně naaranžované a zrežírované (a že si je mistr i sám natočil k obrazu svému! - takto kdyby autohoničky a různé ty havárie točili všichni hw kameramanští machři, leckteré akční taškařici bych možná nějakou tu hvězdičku i přidal...) a v ději je spousta dobrých hlášek a drobných fórků, odkazujících na starší mistrovu tvorbu i jiné fláky z dějin amerických kultovek! . . . Zkrátka a dobře stylová oddechovka, během níž si moc neoddechnete (ať v plkacích - soustředit se na >dámské< myšlení hrdinek je místy vskutku vyčerpávající - tak i v akčních pasážích) a taky možnost pokochat se zase jednou úžasnými americkými >muscle< auťáky, z nichž ten bělostný "Magnum" Dodge Challenger 440 ze sedmdesátého by snad už měl být zákonem chráněným úkazem a ne že si ho fimařští lajdáci dovolí takhle dorasovovat! (;-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v čase čerstvé distribuce na dvd /s původní zvukovou stopou a originálním formátem obrazu/, hodnocení 26.9.2011 po dalším vychutnaném repete 11939., komentář zde jako devítistýsedmasedmdesátý - 26.9.2011) (26.09.2011)

Naprosto nerozumím délce stopáže. Proč solidní filmovou povídku, která začne až v polovině snímku, zbytečně rozmělňovat zcela zbytečným bezmála hodinovým prologem? Navíc, když po něm stejně dojde k "restartu" a jede se nanovo. V první části sledujeme nezajímavé postavy, trapná camea a rádoby cool dialogy, které nemá šanci zachránit ani snažící se Kurt Russell. V druhé polovině je to v zásadě to samé, ale tam to již funguje především díky sympatickým slečnám a tarantinovským dialogům. Závěrečná automobilová naháněčka má říz i tu správnou atmosféru. Technicky a stylem je to od Quentina vypiplané do nejmenších detailů, ovšem to se dalo očekávat. Je vidět, že má nejen nakoukáno, ale že se zmůže i navíc než-li pouhé napodobování jako Rodriguez. Obzvlášt nápad s posunutým dějem skrze chybějící filmovou cívku je geniální a mnohem lépe využitý než-li u Planety Terror. Celkově mám však z projektu Grindhouse pocit, že kdyby se obě části prostříhaly, tak to výsledku jen a pouze prospělo.Zvláště v případě Tarantinovy části, která sice filmově a stylem je podstatně lepší, ale v zábavnosti naopak za přímočařejším počinem svého kolegy překvapivě poněkud zaostává. (29.06.2007)

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)