Zahrada

Zahrada je geniální. Předvádí zde, v čem bývaly české animované filmy lepší než zahraniční. Jejich vyjímečnost spočívala v ojedinělém vzhledu postaviček, designu prostředí a užívání netradičních metod. Navíc je film opatřen mistrovským dabingem a líbivou hudbou. Dochází zde k propojení dětského filmu s uměním. Film je skvělými nápady doslova přeplněn. Dětský divák film snad ani nemůže plně docenit. Pro mě je klasická animace nenahraditelná animací počítačovou. Digitální postavičky nemohou pro mě být nikdy tak krásné a líbivé jako ty klasické, jež můžu vidět zde. Navíc je fim, složený z vyvážených dílů. Už první díl "Milovník zvířat" nechává laťku pěkně vysoko a navzující díly kvalitu udržují. (28.04.2008)

Od malička jsem milovala filmečky Břetislava Pojara a "Zahrada" ve mě vzbuzovala krásné pocity tajemna. Proč nedám pátou hvězdičku? Pravda je, že si z toho pamatuju pouhé nesouvislé kousky, takže pokud se mi podaří někdy k tomuto dílku (po velmi, velmi dlouhé době) zase nachomýtnout, ráda se podívám a třeba ten poslední puntík k dokonalosti přihodím. 80% (28.04.2010)

Můj nejoblíbenější seriál, když mi bylo pět a chodili jsme na něj se školkou na promítání...byl tak jinej, tajemnej, kouzelnej, dětskej...Bylo to přesně to, co jsem jako dítě chtěla prožívat a co jsem si v duchu s klukama užívala. S dojemnou radostí v srdci zjišťuji, že Zahrada neztratila nic ze své tajemnosti a laskavé dobroty ani dnes a že i dnešní děti (ve smršti nejrůznějších animovaných pseudopohádek) stále tak silně oslovuje jako kdysi mne....ne kdysi, oprava, mne doteď...:-) (12.11.2010)

Absolutní krása. Reálné dětství je samozřejmě drsnější a číhají v něm daleko horší nebezpečí než je samolibý, ale v podstatě dobrák kocour (myslím třeba autonehody, drogy, psychopaty, sociální separaci, alkoholismus rodičů....apod.), ale stejně mi přišlo, že je to obraz dětství. Každopádně bych tuhle zahradu chtěl někdy najít, o tom že stále existuje vůbec nepochybuju...když tam mohli sloni lítat. (07.11.2007)

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)