Zahrada

Odkaz československého animovaného filmu třetí čtvrtiny minulého století zůstává nedotčen. Jedinečná úroveň animace, pozoruhodné generační seskupení režisérů, animátorů, kameramenů, herců-animátorů, výtvarníků vytvořilo v srdci Evropy oázu, jejíž svéráz dodnes nevybledl. Něžnou hravost, biedermaierizující idyličnost, v níž ani zlo nepostrádá zpětnou vazbu úmyslu a touhy být včleněn do společnosti těch, kteří si tak rádi hrají, lze jen těžko postihnout slovy. Pojarova ZAHRADA patří nesporně k dílům nejzdařilejším a stále živým. Pro všechny děti od 5 do 90 let. (04.03.2016)

Trnkova předloha nemá chybu, ale Pojarovo animované zpracování mi tak úplně nesedlo. Honičky kluků s kocourem a celá zahrada jsou podařené, stejně tak sloni a velryba. Ale první pouze kreslený díl je poněkud didaktický, dalším zas chybí větší spád, víc humoru a pointy, takže vyznívají hrozně doztracena. (24.09.2008)

Absolutní krása. Reálné dětství je samozřejmě drsnější a číhají v něm daleko horší nebezpečí než je samolibý, ale v podstatě dobrák kocour (myslím třeba autonehody, drogy, psychopaty, sociální separaci, alkoholismus rodičů....apod.), ale stejně mi přišlo, že je to obraz dětství. Každopádně bych tuhle zahradu chtěl někdy najít, o tom že stále existuje vůbec nepochybuju...když tam mohli sloni lítat. (07.11.2007)

Pojarovský majstrštyk, který zasáhne člověka zvláštní směsicí nálad a zběsile treskutých nápadů - svou nostalgií, laskavým a přitom chytrým humorem i klukovskou hravostí, uličnictvím, bezbřehou fantazií a bla bla bla..takhle bych mohl květnatě chválit až do rozplyznutí.. Navíc je kouzlo i v tom, že příběhy fungují taky samostatně, ale samozřejmě je nejlepší to vidět jako animák - celovečerák v kuse, co se hned tak neokouká, poněvadž vychytávek je tam spousta:) (20.05.2011)

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)