Černá labuť

Výkladní skříň pro Aronofskyho typických postupů, které jsou samozřejmě stále efektivní, ale mě už začínají trochu nudit. Jistě, Černé labuti nikdo neodpáře vizuální (i navzdory "wrestlerovské" kameře) vyšlechtěnost, zničující gradaci a řádně hustou atmosféru. Ale k čemu to je, když jsme něco podobného od stejného tvůrce již několikrát viděli. Trochu nepochopitelný hype. 7/10 (18.02.2011)

Tento film je obrovský skvost!!! Natalie Portman ukazuje neskutečný talent a každou vteřinu jsem jí věřila. Film není nijak namáhavý, přesto drásá nervy. Po tomto se mi balet líbí ještě méně. Z baletu totiž cítím obrovskou bolest a dřinu. Stejně tak z tohoto filmu. Mila Kunis mě naprosto ohromila svým odvázaným jednáním. Moc dobré drama i zážitek..jen ten hnusný pocit mi vadí. (09.02.2011)

Až do září 2011 jsem si směrem k dílu pana Aronofského udržoval virginitu (to je vůle, co?) a právě včera, pozdě navečer, jsem o ni psychothrillerem z prostředí brzy zmrzačených anorektiků přišel. Trochu to snahou o přehnanou dokonalost bolelo, ale co je to proti výkonu N.Portman, která by myslím na požádání byla schopna snést i labutí vejce. S Rudovousem ve vlastním nitru do toho dává vše, ale mně to celé bohužel přišlo jako zbrusu nová hrací skříňka, kterou natočíte klíčkem a maličká baletka se za tónů nejznámější Čajkovského melodie otáčí na pružině před kulatým zrcátkem. A všichni jistě víte, co je uvnitř té skříňky v okamžiku jejího nákupu.. Ač Petr Iljič Mansell makal ze všech sil a poslední akt byl téměř orgastický, Lebedinoje ozero zamrzlo a vášeň, ve spleti rozervaných duší zrcadel, někde v dáli pohasla.. A jen tak mimochodem, podívejte se na galerii k filmu Pan Chůva (Mr.Nanny) s Hulkem Hoganem. Na co Darren potřebuje dva filmy, zvládli jiní (pravda, o něco méně oduševněle) v jednom.. (08.09.2011)

"Nikdy jsem nebyl na baletu. - Tak to rozhodně nejsi gay." Nemohu tvrdit, že bych očekával, že po zhlédnutí Aronofského baletní fantazie pocítím touhu zmasakrovat si svou tvář líčidly, vecpat se do elastického trikotu, na své ploché jedenáctky natáhnout sedmičky cvičky a začít ladně poskakovat po pódiu znamenajícím svět. Spíše jsem, jako individuum doživotně traumatizované návštěvou Labutího jezera v deseti letech, očekával plný zásah uměleckého odpadu, takže ty tři hvězdy jsou malou poklonou zmalované anorexii. (04.12.2011)

Z malé šedé frigidní myšky, maminčina mazánka, ustrašené dívenky se má stát „královna“. A kdo jiný ji dokáže proměnit než Aronofsky. Ve spolupráci s Natálkou je úspěch zaručen. Ale nevzali si na sebe velký sousto? Atmosféru pan režisér umí navodit, Natalie dokáže strhnout veškerou divákovu pozornost, jenže mě se v hlavě pořád hlásí ALE. Neustálé vystrašené oči naší baletky dokáží unavovat, pozvolné tempo odstřelí rychlý lépe vystihující přeplácaný konec a „pointa“ je pro mě neuspokojující. I když závěrečné představení bylo excelentní. Druhá projekce mě pravděpodobně nemine. (31.12.2010)