Jindřich IV.

Jedna z nejlepších divadelních inscenací, co jsem kdy viděl - bohužel jen díky televiznímu záznamu. Luigi Pirandello byl jeden z nejlepších dramatiků dvacátého století (jeho fašistické přesvědčení s tím nemá nic společného), Jindřich IV., drama o muži, který předstírá šílenství, aby mohl pozorovat šílenství všech kolem sebe. Hlavní roli hraje kongeniální Miloš Kopecký, jedna z jeho životních rolí. (26.01.2009)

Samozřejmě, v tom hodnocení se projevuje i kousek nostalgie a úcty k hereckému souboru, jehož podstatná část už není mezi námi, ale Jindřich IV. je vážně chytře napsaná a poctivě zahraná divadelní hra, kde ve své roli exceluje zejména Miloš Kopecký. Představení mu poskytlo maximální prostor na úplně jiné úrovni, než populární postavička z dietlovského seriálu nebo dobové průměrné komedie a Kopecký toho dokonale využil. Není to jednoduchá, přímočará hra a především není příjemná. Klade závažné otázky o postavení člověka ve společnosti a nenabízí žádné jednoduché odpovědi. Celkový dojem 90%. (23.11.2007)

dle názvu může divák od tohoto divadelního kusu očekávat historické drama, ale to je pravda jen na půl. Ta druhá půlka je spíš psychologická, existenciální a trochu i filozofická. Náročnost příběhu na pozornost je docela vysoká, takže jsem se v tom chvílemi ztrácel. Ale rozhodně to není nezajímavé a možná by se časem hodilo zopakování a kromě těžkého příběhu upoutají i výborné herecké výkony v čele s Milošem Kopeckým. Zatím to ohodnotím silnějšími 3 hvězdičkami a třeba časem dospěju k vyššímu poznání. Opět je to záznam představení bez diváků ;-( [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (10.07.2013)

Zprvu po letmém pohledu na titul jsem se naivně domníval, že budu konfrontován se shakespearovskou látkou. Teprve první akty tohoto erbovního představení vinohradského divadla mě z Anglie přemístily do střední Evropy do počátku zrodu naší současnosti. Nešťastný císař, nadaný panovník, který vešel do dějin proslulým rčením o pouti do Canossy, se mění v obraz naší současnosti, v hlubokou sondu do duše moderního člověka, do dech beroucího pohledu a současně hledání rozhraní ještě lidského a jíž šíleného. Do příběhu o touze, která by chtěla být skutečností, o zoufalství, které ví a chce, ale již nemůže. Ačkoliv Miloš Kopecký nikdy nedělal ze své duševní choroby tajemství a o svých strázních otevřeně mluvil a sdílel je se svými diváky, v této hře, v půdoryse, který je i jeho životním příběhem, demonstruje zrod hereckého génia. Užaslí vidíme řádit na jevišti světového herce, který se rozdává do posledního atomu své identity. Další výkony, stále nadprůměrné a hvězdné, se vedle Kopeckého exhibice ztrácejí, aniž by zanikaly. Symbolicky působí ve své menší úloze svých uměleckých juvenilních počátků Jaromír Hanzlík, dědic a pokračovatel herecké výsostnosti nejen Kopeckého v tomto skvělém divadelním představení. Z tmy zapomnění jsou po zásluze televizním zánamem vyrváni i Vlastimil Brodský a Jiřina Jirásková. Zlatá léta šedesátá tímto záznamem sesílají na naše skráně jeden ze svých nejlíbeznějších paprsků. (03.06.2009)

Divadlo v divadle o divadle. Skĺbené viaceré roviny, časové, dejové, fikcia a realita. Tak takáto forma mi absolútne nevyhovovala. Kamera bola na zaspatie, dialógy sú ťahané (ťahavé) bezprestávkovo a nehorázne komplikovane, čo majú na svedomí už spomenuté veci, navyše historické fakty, mená a spletité situácie mi v tom všetkom vôbec nepridávajú na atraktivite. Herci sú bez pochýb najlepšiu stránkou filmu, film trošku vytrháva z biedy hlavne znamenitý záver, ktorý som po tom všetkom vôbec nečakal, no stále je to pre mňa sklamanie. 50%. (25.11.2007)