Všichni moji blízcí

Když pan Satinský na konci filmu ústy hlavního hrdiny vypráví: ..další vlak už nejel, 1.9. začala válka .. měl jsem slzy na krajíčku. Když pak povstal celý sál před dojmutým panem Wintonem, nemohl jsem se již udržet. Při pohledu na ostatní členy rodiny se kterými jsem film sledoval jsem zjistil, že pláčí všichni. Krásná poklona Siru Wintonovi. Když jsem se pak dodatečně dozvěděl, že nebýt jeho manželky, která při uklízení půdy jejich domu náhodou narazila na podivné krabice s fotkami dětí, čísel a jmenovek, které to pak pan Winton vše dávno po válce pověděl, musel jsem se tomuto člověku v úctě poklonit podruhé. Jen díky tomto náhodnému objevu se svět a hlavně zachránění dozvěděli o panu Wintonovi. Ta neskutečná skromnost a lidskost je odzbrojující. (25.01.2011)

Příběh Jiřího Hubače o síle nastupující německé okupace a následné táhnutí proti židům. Ke konci film už sakra tlačí na pilu a nebýt některých postsynchronů a dabingu polských herců, který moc neseděl, tak by to byl dokonalý film na téma holocaustu. Film je věnován osobě Nicholase Wintona, který v létě roku 1939 zachránil mnoho židovských dětí z českých rodin transportními vlaky do Anglie. Věnování je zmíněno na začátku filmu a konec opatřily záběry skutečného pana Wintona, kdy se po mnoha letech setkává se svými zachráněnými. Působivě zpracované téma a výborné herecké osazení (Marian Labuda jako kolaborant byl hodně odpornej). (24.01.2016)

Široké české veřejnosti nepříliš známý film (v porovnání třeba s Hřebejkovými nebo Svěrákovými díly) s výborným hereckým obsazením a krásně dojímavým závěrem. Dokonce ani rozjezd mi, narozdíl od některých místních komentátorů, kvůli výbornému hereckému obsazení nepřišel nijak zdlouhavý. Ubrat místy lehce telenovelové zpracování (zpomalený záběr běžící Šafránkové mi přišel spíše parodický než dechberoucí) a přidat trochu vizuální (kamerové) invence a asi bych nešla pod pět hvězdiček. "Jestli je tvůj strach větší než láska, tak tě lituju." (20.04.2011)

Židovská tématika je - samozřejmě po právu, stále jsme jí dlužníky - až příliš v centru pozornosti; příliš v tom smyslu, že hrozí její sklouznutí do fráze, klišé, braku, tezovitého stereotypu. Přesto se čas od času i tady podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží dech objevností tématu, nápaditostí scénáře, tvůrčí flexibilitou režie a jasným zaujetím herců pro jejich atraktivně jímavé role. Dětský příběh z českého maloměsta, z rozhraní národní snášenlivosti a počínajícího nacihnědnutí země, vyniká tím vším. Jsme vtahováni do současnosti děje, splýváme s protagonisty, jásáme nad jejich zdary a trneme i padáme tam, kde se proti nim staví doba a nemrav zločinu. Kousek té stříbřitě chvějivé dětské vzpomínky se podařilo mistrovsky přenést na televizní obrazovku - neméně působivý by byl i na stříbrném plátně - a postavit tak pomník muži, který udělal vše pro to, aby pomohl těm, nad nimiž zlomil svíce celý civilizovaný svět, byť ještě netušící apokalypsu židovské etnocidy. Připomenout a připomínat, že i v lidském životě naší postmoderní současnosti stále existují nadčasové hodnoty a lidé, kteří je ztělesňují, není nikdy marnotratné. A vždy je to nenahraditelně cenné a nevratné. (02.04.2008)

Další z nekonečného množství osudů, které se odehrávaly v Evropě ve 40tých letech. Skvěle popsaná a ztvárněná atmosféra od obsazení Sudet až po deportace. Ve filmu jsou perfektně zachyceny různé charaktery a pohledy lidí na právě probíhající události v ČSR. Samozřejmě pocta pro sira Wintona a jeho čin, který neměl ve světě obdoby. Určitě výborný film, který dokázal zachytit atmosféru okupace. (28.09.2011)