Všichni moji blízcí

Během dlouhé expozice obsahující i etnické obřady a slavnosti se několikrát protne hranice té chvíle, kdy je nutno říct, že dobře už bylo.. Matej Mináč, specialista na Nicholase Wintona, přináší mezinárodní ambice, silné scény (děti zpívající nacistický marš), citlivost, lidskost i emotivní vyústění, čili atributy, které ve snímcích z období, kdy se bůh choval jako pěkný antisemita, málokdy chybějí.. (05.08.2015)

Když pan Satinský na konci filmu ústy hlavního hrdiny vypráví: ..další vlak už nejel, 1.9. začala válka .. měl jsem slzy na krajíčku. Když pak povstal celý sál před dojmutým panem Wintonem, nemohl jsem se již udržet. Při pohledu na ostatní členy rodiny se kterými jsem film sledoval jsem zjistil, že pláčí všichni. Krásná poklona Siru Wintonovi. Když jsem se pak dodatečně dozvěděl, že nebýt jeho manželky, která při uklízení půdy jejich domu náhodou narazila na podivné krabice s fotkami dětí, čísel a jmenovek, které to pak pan Winton vše dávno po válce pověděl, musel jsem se tomuto člověku v úctě poklonit podruhé. Jen díky tomto náhodnému objevu se svět a hlavně zachránění dozvěděli o panu Wintonovi. Ta neskutečná skromnost a lidskost je odzbrojující. (25.01.2011)

Velmi pěkná rodinná freska českého střihu. A ke všemu se silným politicko-společenským pozadím, které se pozvolna dere ke slovu až k drtivému závěru. Tohle jsou příběhy, které ( podle mě ) vydají za mnoho hodin dějepisu, jež jsou často protkány číslicemi, daty a poučkami... Víc takových filmů je třeba, mnohem víc. Zrovna další dekáda, tedy naše 50. léta, by jistě zasloužila mnohem víc ( i umělecké ) pozornosti! A určitě se v nich najdou také velmi silné látky, z nichž pouze některé můžeme znát aspon z dokumentů. (22.12.2009)

Před divákem se odvíjí prosluněný příběh dobře situované doktorské rodiny, který působí jak reklama na židovskou víru, zdá se, že chabý děj je založen pouze na tom, abychom viděli co nejvíc židovských svátků a obyčejů. Stréc je uznávaným houslovým vituozem, další stréc vynalézá, děda není až tak moc ortodoxní, jak se z počátku zdálo, nikde ani mráček. Jen ten třetí stréc, co trošku pije a utekl od manželky kvůli cirkusu má na svědomí deset vteřin mikronapětí. A samozřejmě, Hitler to pak trošku lacině kazí. (Seminář britského filmu Uherské Hradiště 2010) (06.12.2010)

Široké české veřejnosti nepříliš známý film (v porovnání třeba s Hřebejkovými nebo Svěrákovými díly) s výborným hereckým obsazením a krásně dojímavým závěrem. Dokonce ani rozjezd mi, narozdíl od některých místních komentátorů, kvůli výbornému hereckému obsazení nepřišel nijak zdlouhavý. Ubrat místy lehce telenovelové zpracování (zpomalený záběr běžící Šafránkové mi přišel spíše parodický než dechberoucí) a přidat trochu vizuální (kamerové) invence a asi bych nešla pod pět hvězdiček. "Jestli je tvůj strach větší než láska, tak tě lituju." (20.04.2011)