Všichni moji blízcí

Využití dokumentárních záběrů v hraném filmu zpravidla nefunguje. Jen ojediněle se podaří režisérovi rozehrát mezi dvěma (či více) výpověďmi skutečný dialog. Častěji snímek poníží na ilustraci nějaké teze, ideologie, nebo vše vyzní jen tak, že svůj tvůrčí výpad ospravedlňuje tou či onou historickou pravdou. Anebo tímto krokem vyprávění periodizuje nebo zasazuje do konkrétního času. I v tomto filmu naneštěstí režisér selhává. Oč je zde toto selhání zbytečnější, o to je i trestuhodnější, neboť umenšuje, ba bagatelizuje účin skvělých hereckých výkonů. Právě zde vnímavě propracovanou skladbu silných etud ze života velké rodiny ony dokumentární, resp. archivní záběry snižují na pouhý učebnicový příklad, který se nadto vztahuje především k tomu, o kom se téměř vůbec nevypráví. Podobných příběhů byly statisíce, vlastně několik milionů, a filmař, který by je chtěl prostředkovat hraným snímkem, by se neměl upnout k sledu drobných banalit, pozvolna zasahovaných mezinárodními událostmi, ale vyjádřit to, jak se pádem jediného bezbranného člověka zhroutí celý svět, protože tak tomu bylo a tak tomu je…, tedy znázornit onen intimní příběh perspektivou zasaženého celku. To, že se v závěru divák neubrání slzám, neznamená, že svůj úkol režisér splnil, ale jen to, že postavy byly tak živě ztvárněny, že si je zamiloval. (13.04.2019)

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)

Se zahanbením musím přiznat, že na mě tento film příliš nezapůsobil. Klobouk dolů před Nicholasem Wintonem, každý se nemůže pochlubit záchranou stovek životů. Ovšem snímek samotný se mi jevil poněkud chladný, vykalkulovaný na efekt (takové věci nevyčítám často, obvykle mě to tolik nemlátí do očí) a jaksi lacině televizní. Známí čeští herci v rolích až otravně typických, v jakých už jsme je viděli tolikrát před tím, snad jedině Lábus hrál trochu jinou postavu. A příběh? Sledujeme osudy rozvětvené židovské rodiny v dobách těsně před 2. světovou válkou, každý člen má jiné starosti, atmosféra pozvolna houstne, mizí štěstí, mizí majetek, předpokládaný závěr mě kdovíjak nedojal. Nejspíš je chyba ve mně, ale co nadělám... "Všichni moji blízcí" mě tedy nijak nerozesmáli, nedonutili hluboce přemýšlet, nevypudili slzičku, podruhé je vidět nemusím, přesto jde o důstojnou poctu výjimečnému člověku. 65% (22.12.2009)

Český pohled na legendárního Nicholase Wintona, který za 2 sv. války zachránil několik stovek židovských dětí. Film se válkou zabývá jen okrajově a spíše se jedná o komorní příběh o jedné fiktivní rodině, které válka změnila život. Dobří herci a slušná výprava, která je na české poměry neobvyklá a velice působivá. Bohužel příběh jako takový už tolik nestrhne a tempo by také občas potřebovalo popostrčit. I přes hvězdné obsazení, výpravu, působivou hudbu a odvážné téma se jedná "jen" o dobrý film. (28.04.2011)

Čekala jsem velkou část filmu kdy se bude jednat hlavně o ty válečné události a pak hlavně panu Nicholasi Wintonovi. To jsem se ovšem zmýlila a místo toho mě čekal krásný a milý příběh jedné rodiny, který bohužel až tak šťastný konec neměl. Díky takovým lidem jako je pan Nicholas Winton stojí za to přehodnotit některé své předsudky o lhostejnosti lidstva jako takového a udělat si nový jiný obrázek, který je tak trošku naplněn optimismem. Ještě šlechetnější je, že tento hrdina o svém skutku nikomu kromě týmu lidí, kteří mu pomáhali nikdy neřekl a tyto záznamy při úklidu na půdě našla jeho žena. Nádherný dokumentární konec plný vděku a lásky mi vehnal dokonce i slzy do očí. Tento film se mi líbil více než Síla lidskosti ale spolu se Sophiinou volbou a Schindlerovým seznamem patří mezi unikáty. (21.09.2012)