Útěk do divočiny

Útek do filmového stavu bez-tiaže a hereckej dokonalosti. Jeden z mála filmov, ktorý ma absolútne pohltil, vtiahol do deja aj s ponožkami, požul ma spolu so svojimi hlbokými myšlienkami a na konci bezcitne vypľul znova späť do krutej reality. O všetkých ostatných kladoch filmu (a nieje ich málo) vás určite presvedčia ostatní užívatelia, tak ja len poviem, že sa k nim jednohlasne pridávam. 85%. (05.12.2009)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $18,354,356║Tržby Celosvetovo $56,255,142║Tržby za predaj DVD v USA $15,040,188 //počet predaných kusov 779,449║ Krásny film bez umelých prifarbení o putovaní prírodou a o boji za rozumnú myšlienku nad tým aký je svet ľudí nespravodlivý, rýchly, nevďačný, nesúdržný,... /85%/ (06.11.2008)

Emile Hirsch bloumá dvě a půl hodiny po všech koutech Ameriky, zažívá všelijaká dobrodružství a spolu s divákem pomalu dospívá k názoru, že být sám v divočině je fajn, ale bez lidí, které máte rádi, to tak nějak není ono. Citlivě natočené, vizuálně strhující, perfektně zahrané a v závěru emocionálně zatraceně silné. Kam se zatoulala Hirschova nominace na Oscara ještě hodně dlouho nepochopím. (31.03.2008)

"To, že vlezete do divočiny schválně nepřipraven a přežijete na hranici smrti, to z vás lepšího člověka neudělá, to budete mít akorát zatracenou kliku." Nedoslovná "románová" adaptace výborné dokumentární knihy. To se zase tak často nevidí. I když pravda, že Penn měl situaci výrazně ulehčenou tím, že prostě vyškrtal všechny ty příběhy lidí, které McCandless potkává, i spousty kapitol o dobrodruzích podobného ražení a vyznání po nespoutané svobodě. Zůstal mu tak materiál o rozsahu kratké novely, která by takovouto stopáž těžko utáhla. Tak to přepsal dle svého - hodně volně. A funguje to na výbornou, byť osobně mám výhrady ke změněné motivaci postav (např. Ron Franz) či velmi zidealizovanému pohledu na Chrisovo počínání. Filmová verze Krakauerova Útěku do divočiny tak plně obstojí vedle své knižní matičky a navzájem se krásně, a vzácně, doplňují. Navíc Penn nachází velkou oporu v kameře, hudbě Eddieho Veddera a samozřejmě Hirschově výkonu. A výše zmíněné si lze užít bez ohledu na to zda Chrise považujete za novodobého hrdinu odvrhnuvšího hmotné statky (jediný pohled, který vám film nabídne), nezodpovědného pozérského floutka, kterému se dostalo co zasloužil či prostě "jen" lidsky chybujícího naivního snílka, který si ukousl více než na co měl. Ale stejně, kniha je přeci jen lepší a ve svém mnohavrstevném pohledu (byť je jasné, který z názorů sám autor upřednostňuje) i působivější. A na rozdíl od filmu ve mě tu touhu vydat se na cestu vzbudila. (03.04.2008)

(1001) Je úžasné, jak se Seanu Pennovi podařilo vyrobit film o lese, přírodě a samotě, aneb všech věcech, které mám ráda, a přitom zřejmě nerozumět ani trochu ani jedné z těch věcí. Jako kdyby to naschvál podvratně točil tak, aby hlavní hrdina vypadal jako největší naivní/arogantní blbec, co kdy žil. A obsazení Emila Hirsche ničemu nepomáhá, protože ten mi v jakékoliv roli vždycky přijde trochu jako záporák. A tady tedy hodně. Má takový ten maniakální pohled očí, který je možná vhodný pro druh tohohle hrdiny, ale taky mi prostě zabraňuje se do něj vcítit a jít příběhem s ním. A je mi jedno, kolik záběrů přírody tam pan režisér nastrká, když to vypadá jako prohlížení pohlednic a ne jako že je divočina (druhou) hlavní postavou filmu. (Což by měla být, podle mě. A jde to udělat, viz např. Debra Granik - Beze stop, Iñárritu - Revenant, Coenovi - Tahle země není pro starý, Sheridan - Wind River, a tak dále a tak dále.) Když si tedy stěžuji, že se mi tento film nelíbí, vlastně si tím víc než na cokoliv jiného stěžuji, že mi přijde, že Sean Penn nemá fantazii a že Eric Gautier je jako kameraman docela kýčař. Ale když jsem se zamyslela, jestli něco Penn dělá správně, tak jsem dospěla k názoru, že je velmi dobrou volbou, že je vypravěčem příběhu (když už tam nutně chce vypravěče příběhu) hrdinova sestra a nikoliv on sám, protože v tu chvíli by se to troušení mouder a životních pravd stalo absolutně nesnesitelným. Takhle je tam alespoň nějaké síto a odstup, i když se pořád jedná o postavu do příběhu silně angažovanou. Už ale nevím, jestli na to Penn přišel sám a nebo jestli si to jen půjčil od Krakauera, protože ten, pokud vím, se sestrou na své knize spolupracoval velmi úzce. (A kruci, ještě si neodpustím poznámku o hudbě, protože správně zvolený soundtrack pro mě dokáže pozvednout i film, který po jiných filmařských stránkách v mých očích pokulhává. A hudba "Útěku do divočiny" podle mne selhává v tom, že je extrémně monotónní a v průběhu filmu se nijak nemění její poloha/povaha. Píseň, která hraje k úplnému konci, se nijak neliší od písní, které jsme slyšeli u přátelství s hipíky či se staříky, jízd vlakem, práce s kombajnem, zakládání tábora, nijak se prostě neodlišuje, negraduje, nepřekládá velmi zásadní emocionální informace, jichž jsme právě byli svědky. A to je pro mě poslední hřebíček do rakve.) P.S.: Hal Holbrook rules. (komentář 19. 3. 2019) (06.03.2009)