Útěk do divočiny

"To, že vlezete do divočiny schválně nepřipraven a přežijete na hranici smrti, to z vás lepšího člověka neudělá, to budete mít akorát zatracenou kliku." Nedoslovná "románová" adaptace výborné dokumentární knihy. To se zase tak často nevidí. I když pravda, že Penn měl situaci výrazně ulehčenou tím, že prostě vyškrtal všechny ty příběhy lidí, které McCandless potkává, i spousty kapitol o dobrodruzích podobného ražení a vyznání po nespoutané svobodě. Zůstal mu tak materiál o rozsahu kratké novely, která by takovouto stopáž těžko utáhla. Tak to přepsal dle svého - hodně volně. A funguje to na výbornou, byť osobně mám výhrady ke změněné motivaci postav (např. Ron Franz) či velmi zidealizovanému pohledu na Chrisovo počínání. Filmová verze Krakauerova Útěku do divočiny tak plně obstojí vedle své knižní matičky a navzájem se krásně, a vzácně, doplňují. Navíc Penn nachází velkou oporu v kameře, hudbě Eddieho Veddera a samozřejmě Hirschově výkonu. A výše zmíněné si lze užít bez ohledu na to zda Chrise považujete za novodobého hrdinu odvrhnuvšího hmotné statky (jediný pohled, který vám film nabídne), nezodpovědného pozérského floutka, kterému se dostalo co zasloužil či prostě "jen" lidsky chybujícího naivního snílka, který si ukousl více než na co měl. Ale stejně, kniha je přeci jen lepší a ve svém mnohavrstevném pohledu (byť je jasné, který z názorů sám autor upřednostňuje) i působivější. A na rozdíl od filmu ve mě tu touhu vydat se na cestu vzbudila. (03.04.2008)

Alternativní způsob života. Chápu, že když tenhle film uvidí úspěšný manažer nadnárodní firmy, může mu Supertramp připadat jako nepřizpůsobivý rebelující fracek. A pro někoho to může být po skončení filmu jeho idol, který by rád napodobil. A nebo střední cesta, kterou jsem praktikoval já - dvě a půl hodiny žít jiný život, absolutní svobody. A pak jít nestydatě na Zingera do KFC a na pivko s kámošema. A to je na tom to nejlepší. Na dvě hodiny mě Útěk do divočiny přepnul na jiným mód (s drobnými výpadky - občas otravný voiceover např.) a pak jsem se bezstarostně vrátil zpátky. A to je důkaz že to bylo dobré. Dvouapůlhodinový únik. Hlavně to nebrat jako agitku nebo se snažit vůči tomu filmu nějak radikálně vymezit, i když to k tomu hodně svádí. (25.04.2008)

Kdo by alespoň jednou nesnil o útěku do divočiny - daleko od pokrytectví lidské společnosti, od nekonečného pinožení se za kariérou jako falešným štěstím... Prosté splynutí s přírodou, plnění základních životních potřeb na samotné hranici existence - v těch prchavých okamžicích se Christopher McCandless cítil skutečně naživu. Jakou cenu má splněný sen? Myslím, že kdyby měl znovu na výběr, podnikl by svoje "Great Alaska Adventure" znovu. Než dlouhý prázdný život, raději několik skutečných okamžiků... *** I read somewhere... how important it is in life not necessarily to be strong... but to feel strong.*** I'm going to paraphrase Thoreau here... rather than love, than money, than faith, than fame, than fairness... give me truth.*** (30.05.2008)

Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared! (19.03.2008)

Nějak toho Seana nemám rád, a asi mám proč. Tohle je studie, jak od sebe tak nějak napůl odkopnout civilizaci (puška jo, autobus jo...), a o následcích toho, že se jedná o poblouznění a nikoli seriozní plán. A co mi na režisérovi moc vadí, že tuhle loserovitost glorifikuje, místo aby ukázal, že ti, co takového naivního poblouzněnce podporují, pak mají karmu zatíženou vinou... Problém tohoto filmu je čistě v tom, že je ulhaný a pomýlený ve všech aspektech. P.S. jak si tak čtu text distributora, režisér to točil se záměrem omotat si diváka kolem prstu... no blééééé hnus. (07.04.2011)