Control

Vizuálně pěkný, ale spíše nezajímavý popis toho že Ian Curtis uměl docela slušně zpívat, podváděl svou ženu, a oběsil se. Tím to hasne, kromě pár nezávisle na filmu fungujících písní na hlubší vhled do Curtisovy duše sžírané vnitřními démony a depresivní hnípání se v bahně existencialismu zapomeňte. Přitom biografie jakého hudebníka by si podobně hlubokomyslný přístup zasloužila víc, než autora jedněch z nejvíce oduševnělých skladeb své doby, jednoho ze zakladatelů žánru New Wave, který ovlivnil následující generace nejen svou hudbou a svými texty, ale i svým životem a hlavně finálním aktem dobrovolného ukončení své subjektivně marné existence? Takto je Control jen řemeslně efektním, ale velmi povrchním popisem událostí, nikoli myšlenek a emocí... čímž navíc nabízí velmi diskutabilní výklad motivací činů hlavní postavy. 7/10 (21.10.2008)

Dejova linie filmu chronologicky sleduje zivotni obdobi hlavniho hrdiny,zpevaka skupiny Joy Division, Iana Curtise.Silnym clankem je zvukova stopa.Umoznuje prekomponovanym obrazum zachycovat rovnovahu vlastni filmove reci.Temer neme obrazy maji zrejme za ukol vytvorit prostor pro identifikaci s emocnim nastavenim hlavni postavy .Control je okouzlujici hlavne v efektnosti filmoveho vyjadrovani, ale o hodnotach umelce jsem se moc nedozvedel. (22.05.2022)

Control nijak zvláť nevybočuje z řady dalších hudebních/životopisných filmů, ale ten komorní přístup, s jakým Corbijn uchopil Curtisův život, byl rozhodně správným krokem. Riley vyzařuje tolik charismatu, že by to při delší stopáži mohlo zabíjet a jeho výkon filmu vévodí. Úplně nevím, co si mám myslet o vykreslení zpěvákovy osobnosti, protože jsem na konci filmu zůstala stejně zmatená, jako byl on. Možná to bylo záměrem, netuším. Celkový dojem by nabral jasnější obrysy, kdyby režisér ubral pár scén. A i když mě Joy Division nijak extra neberou, Control pro mě byl zajímavou sondou do života jedné ztrápené duše. (14.08.2011)

Mno..očekávala jsem od Control asi něco trochu jiného, než co se Anton C. rozhodl natočit - měla jsem za to, že se zde bude nahlížet více na kapelu a celkové prostředí, než na osobu frontmana, asi nejvíc mne ovšem zklamala obrazová chudoba. U Corbijna coby režiséra videoklipů jsem doufala v kvalitní střih, kameru, zajímavé záběry z koncertů, pohledu na industriální Manchester...a ono nic. Přes tohle bych se docela přenesla a překousla i ono zaměření na osud Iana Curtise, kdyby se někdo obtěžoval s lepším psychologickým prokreslením postav. Všichni včetně hlavního hrdiny byli jen zběžně načtrtnuti, což je u snímku, který je převážně niterně zaměřen, dost na škodu. Postupem času to víc a víc únavně ztrácelo tempo a konečné Curtisovo pověšení bylo aktem úlevy nejen pro něj. (26.11.2008)

Pokud jde o Joy Divison jsem like a virgin, nehodnotím, co a jak bylo nebo nebylo a na čem si režisér vylámal zuby nebo dostál cti ... z hlediska historie kapely. Jednodušší už jsem to mít nemohla, jen jsem se dívala a poslouchala, chvílemi polkla nebo - když někdo pronesl mou větu, protože se mu zrovna stalo, co někdy mně - uronila slzu. Bezpochyby nejvíc na mě zapůsobil Sam Riley ... zahrál Iana Curtise jako anděla, který měl smutné oči, i když letěl nahoru. Měl hudbu, lásku, slávu, přesto byl na sebe sám a ta osamělost neřvala, jen tak tiše černobíle sténala a to bylo to, co se mi na Control moc líbilo. (30.04.2008)