Control

Mno..očekávala jsem od Control asi něco trochu jiného, než co se Anton C. rozhodl natočit - měla jsem za to, že se zde bude nahlížet více na kapelu a celkové prostředí, než na osobu frontmana, asi nejvíc mne ovšem zklamala obrazová chudoba. U Corbijna coby režiséra videoklipů jsem doufala v kvalitní střih, kameru, zajímavé záběry z koncertů, pohledu na industriální Manchester...a ono nic. Přes tohle bych se docela přenesla a překousla i ono zaměření na osud Iana Curtise, kdyby se někdo obtěžoval s lepším psychologickým prokreslením postav. Všichni včetně hlavního hrdiny byli jen zběžně načtrtnuti, což je u snímku, který je převážně niterně zaměřen, dost na škodu. Postupem času to víc a víc únavně ztrácelo tempo a konečné Curtisovo pověšení bylo aktem úlevy nejen pro něj. (26.11.2008)

Ian Curtis je velice interesantní osoba a to tvrdím, přestože mi Joy Divison moc neříkají a celý jejich žánr jde potichoučku kolem mě. Navíc Anton Corbijn nestaví pomníky a ani nekorunuje padlé krále. Naopak k látce přistupuje s otevřenou civilností, čímž u mě získává body navíc. Velice ztísněná biografie. (10.04.2008)

Tu dobu konce hippies a začátku punk moc neznám, konkrétně tuhle skupinu a její osud. Bylo zajímavé vidět, jak koncí většina hudebních hvězd a pokusit se tak najít jakousi šablonu, obecné zdůvodnění. Tento případ je jiný už tím, že to kluci až tak daleko nedotáhli a Ian byl i tak dost těžce nemocný. Jako odpůrce kouření a přílišného rebelismu, si myslím, že i zdravý jedinec může dopadnout podobně tragicky bez tlaku zvenčí. Boj s vnitřními běsy a démony kontra silná přecitlivělost není lehké zvládnout. Hudba mi nic neřekla, až na tu závěrečnou píseň, ale texty byly skvělé. Hoch, tak trochu schizofrenik, zhudebnil sekvence svého života a současnosti, přesně v trendu doby. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem v tom fešákovi viděla mladého Lea DiCapria. Zahrál to ovšem výborně a celek kostýmů, kulis a noir stylu filmu, evokoval danou dobu víc než autenticky. (28.09.2010)

Vůbec si nejsem jistý, do jaké míry jde o poctu Joy Division nebo o zachycení vnitřních bojů a emoční nestability úzce provázanou s talentem Iana Curtise. Film na jednu stranu v některých scénách okázale prázdný a strojeně depresivní, na druhou stranu jsou to právě ty atributy dokonale vystihující Curtisovu prázdnotu. V žádném případě ale Control není komplexní, alespoň ve smyslu zachycení konkrétní tamější hudební sféry; na to tu má Sam Riley příliš mnoho prostoru. V čemž ale není nutné vidět negativum: o to méně čistě hudebních scén, což by učinilo z Control čistě fanouškovskou podívanou. Přes ty vady na kráse a jistou akademičnost to ale nakonec celkem funguje. (28.08.2015)

Niekedy vám život naservíruje všetko ako na zlatom podnose, lásku, rodinu, slávu... no a niekomu to proste stále nestačí! Poznám tento druh ľudí, nie sú spokojní, kým okolo seba všetko nezničia. Necítim s nimi súcit, ale rozhodne nimi opovrhujem. Ian bol malý, nevďačný a rozmaznaný parchant, ktorý si posral nie len svoj život, ale aj životy tých, ktorým na ňom záležalo. Prekrásny príklad egoizmu a sebaľútosti! (18.03.2014)