Speed Racer

Bratři Wachovští se do toho vrhli rovnou po hlavě. Očekával jsem snímek, který posune původní animovaný seriál do dospělejší polohy, ale tvůrci zvolili přesně opačnou cestu. Speed Racer je po formální stránce rozhodně zajímavě zpracovaný, ale zároveň bych se vyhnul přílišeným výkřikům o naprostě revoluci kinematografie. Podívaná stylizovaná do plochosti původního seriálu jde dokonce tak daleko, že ignorování rozostřování pozadí je to nejmenší (bodejť vždyť to jsme mohli vidět i v podobně sestaveném Spy Kids 3-D). Těžko se to vysvětluje, ale tenhle snímek je opravdu natočen tím klasickým anime stylem, se vším všudy (2D obličeje sunoucí se přes sebe, střih dialogu při závodě, umístění kamery a samozřejmě i prostředí), který je ovšem konfrontován s reálnými filmařskými prostředky. Jasně, že je to jen dětská blbina - bratr tu stopáž málem neustál - ale po stránce formy je Speed Racer opravdu povedený. (08.05.2008)

...aneb jak Wachowští redefinovali žánr rodinného filmu. Krystalicky čistý příběh o rodině, která zvládne spojením všech sil úplně vše, je pro dětského diváka naprosto ideální, dospělí zase ocení naivní, leč účinné linky s intrikami a všichni do jednoho zapustí kořeny do sedaček při velkolepých závodech, z nichž se doslova zastavuje dech. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hlavnímu hrdinovi držel s vypětím všech nervů palce a zároveň měl sto chutí začít otevřeně fandit. Wachowští uctívají svou dětskou lásku s takovým gustem, precizností a vizuální exhibicí, že jedinou věcí, která pro mě Speed Racera spolehlivě zabíjí, je český dabing. Go, Speed, Go. 9/10 (05.05.2008)

Futu vs Retro, Západ vs Východ, Originální vize vs pásová výroba, story vs speed. Wachowští svým rodinným autíčkem předjeli zas celou generaci-je to film pro člověka budoucího věku a dokonalejšího vjemu. (chvílemi jsem se probouzela z naspeedovaného stavu a uvědomovala si, že moje smysly, moje senzorická čidla, jakoby nestačila tomu tempu, těm kolážím, barvám, uvědomila jsem si meze svého filmového vnímání lépe než kdykoliv předtím. Jakoby byl postaven nad limity-úmyslně? ). Fascinuje mě, že něco, co zvenčí vypadá jako kolorovaný chaos, skrývá důmyslný systém, řád, konstrukci. Speed Racera si užijete na dvojí způsob: coby zážitkový výlet do dětství v kině a jako předmět analýzy poté. Baví mě šlapat na pedál. Miluju chlapce a jeho opičáka. A kladu si otázku, jestli by ze SpeedRacera byl nadšen Dalí, Warhol nebo Albert Hoffman. P.S. Konkrétní hodnocení nedávám. Závodní auta nemají poznávací značky, jen tachometr. A ten jsem už několikrát přetočila..Brmbrmbrmmmmmmm.:) P.P.S. Napodruhé boží. Znalci Foucaulta, mrkněte na továrnu Royaltona. Familiar? :) (13.05.2008)

Moc jsem tomu filmu neveril a nedokazal si predstavit, co na tom ma byt tak skveleho, ale nakonec to prekonalo vsechna ma ocekavani. Nejstylovejsi kousek v kinech za poslednich par let. Myslim, ze z zadneho filmu jsem nemel takovy dojem, ze je rychly a ze tu rychlost muzu citit. Navic je to vtipne a myslim, ze to muze byt dost uspesne. Popisem toho, jak je to formalne udelane, by se daly zabrat stranky papiru, ale proste se to musi videt v pohybu. Zaklad je kazdopadne ve stridani 2D a 3D typu obrazu a v tom, ze v mnoha sekvencich je minimum strihu a maximum stiracek a prolinacek, ktere ten obraz jako by platkuji a vypada to fakt jako manga nebo origami. V nekterych pasazich se prolinaji dva, tri i ctyri deje, odehravajici se zaroven, nebo taky v minulosti, nebo dokonce v budoucnosti. Konceptualne genialni vec a rikam si, jak strasne tezke muselo byt to vymyslet, i kdyz je to ve vysledku jen takova ptakovina pro decka. I kdyz, kdo chce, muze tam najit i nejake to podobenstvi o soucasnem kapitalismu. :) (05.05.2008)

Prvních dvacet minut jsem si rochnil v nápaditosti, stylizovanosti a vypiplanosti, kterou na vás Wachowští valí horizontálně i vertikálně. Jenže ono je to ve zbytku stopáže stále na jedno a to samé brdo. Tu a tam vykoukne skvostný moment, ale většinou na vás z plátna čumí jen šimpanz. Tím nemyslím tradičně výtečného Hirsche. V mých očích se to postupně zdevalvovalo, až na úroveň minutáží těžce nadsazené rozjuchané omalovánky, kterou z pestrobarevné přeplácané letargie vytrhne až úplný závěr. Osobně jsem čekal něco trochu jiného a více bizarního. Takhle jsou Speedovy osudy naprosto tradiční infantilní rodinný film o těch pravých hodnotách a se špetkou zasvěcení do základů kapitalismu pro nejmenší. Takže ptákovina rozhodně, ale zábava zase až tak moc ne. Přesto bych tento epileptikův ráj svým způsobem doporučil, protože příležitost vidět něco takového se asi jen tak opakovat nebude. A v (ne)poslední řadě i pro ten pocit rychlosti, který se sourozencům Wachowským daří navozovat. PS: Ten vopičák v pyžamu má nepříjemně pronikavý pohled. Ještě teď mám pocit, že mi čumí na záda. Brr. (08.05.2008)