Speed Racer

Wachowskí ten film vlastne nenatočili. V štúdiách Babelsberg majú v skutočnosti schovaný stroj času, ktorým leteli do roku 3000 a odtiaľ priviezli túto nakladačku. Tým sa vysvetľuje, prečo sa z toho stal prepadák roka a prečo mu súčasné publikum nedokáže prísť na chuť. Bez hanby vravím, že to milujem. Aj so šimpanzom a rodinným pátosom. Každý trubiroh, ktorému vadili prejavy typu "som na teba hrdá", by si mal uvedomiť, že je to veľký hollywoodsky film pre decká, takže bez "rodinných hodnôt" by to bolo asi ako film Jackieho Chana bez kung-fu. Dokonalosť v každom ohľade. Pre decká je to možno príliš dlhé a "biznis zápletka" je zbytočne komplikovaná, ale mne osobne to vôbec nevadilo. Go, Speed Racer, gooooooo! (02.06.2008)

Ultrastylizovaný rodinný film, u kterého je překvapivě obtížné udržet otevřená víčka. Přebarvenost je zajímavá jen úvodních třicet minut, než se to všechno okouká a ukáže se, že bratři (takže sou pořád oba chlapi, dle všeho) Wachowští nabízejí obsahově prázdný svět, ve kterém je jen minimum osobitých vychytávek (a ta jedna opice to vážně nezachrání). Scénář je tak prázdný, že nebýt vypiplanější formy, mohl by si Speed Racer směle podat ruku se Žraločákem a Lávovkou. I přes lepší triky to však nudí, a to jak akčními scénami, které přes potřebný drajv postrádají přehlednost (ve finálním závodu jsem většinu času netušil, co se na vozovce děje), tak dialogy, kde se smích nedostavuje ve chvílích, kdy se o něj tvůrci snaží a naopak. Povinná rodinná klišé jsou v mezích a finální „šokující odhalení“ je jasné od prvních deseti minut. Ve vlně roztomilých barviček se navíc utopila většina herců. Nebýt Matthew Foxe, nebyl by v tom filmu jediný silný charakter. Speed Racer by byl bombou v IMAXu, ale na 2D plátně působí stejně „ploše“ jako Beowulf… ale abych jen neházel špínu, Foxova bitka s ninjou byla zatraceně cool. (05.05.2008)

Ako hovori v zavere jeden z komentatorov (a Nathalie v svojom hodnoteni ;) "toto je buducnost". Len velka skoda, ze do "pritomnosti" ho tiahne asi najotravnejsia dvojica posledneho obdobia - mladsi brat a opica. Je mi jasny zamer ich vyskytu, ale napriek tomu, vzdy ked dostali priestor na platne, dovtedy dokonale namazany stroj zacal vykazovat defektne odchylky a pred ocami mi defiloval iba jeden napis - "strielat". Mimo nich tu vsak mame naspeedovanu, vizualne a koncepcne prepracovanu jazdu, na ktoru sa nezabuda a ktora podobne ako maminke Speed racera "bere dych". PS: Japonske surodenecke duo hrane korejcom a cinankou... ts-ts-ts, to budu opat raz japoncici tazko rozdychavat :) (15.05.2008)

Futu vs Retro, Západ vs Východ, Originální vize vs pásová výroba, story vs speed. Wachowští svým rodinným autíčkem předjeli zas celou generaci-je to film pro člověka budoucího věku a dokonalejšího vjemu. (chvílemi jsem se probouzela z naspeedovaného stavu a uvědomovala si, že moje smysly, moje senzorická čidla, jakoby nestačila tomu tempu, těm kolážím, barvám, uvědomila jsem si meze svého filmového vnímání lépe než kdykoliv předtím. Jakoby byl postaven nad limity-úmyslně? ). Fascinuje mě, že něco, co zvenčí vypadá jako kolorovaný chaos, skrývá důmyslný systém, řád, konstrukci. Speed Racera si užijete na dvojí způsob: coby zážitkový výlet do dětství v kině a jako předmět analýzy poté. Baví mě šlapat na pedál. Miluju chlapce a jeho opičáka. A kladu si otázku, jestli by ze SpeedRacera byl nadšen Dalí, Warhol nebo Albert Hoffman. P.S. Konkrétní hodnocení nedávám. Závodní auta nemají poznávací značky, jen tachometr. A ten jsem už několikrát přetočila..Brmbrmbrmmmmmmm.:) P.P.S. Napodruhé boží. Znalci Foucaulta, mrkněte na továrnu Royaltona. Familiar? :) (13.05.2008)

Prvních dvacet minut jsem si rochnil v nápaditosti, stylizovanosti a vypiplanosti, kterou na vás Wachowští valí horizontálně i vertikálně. Jenže ono je to ve zbytku stopáže stále na jedno a to samé brdo. Tu a tam vykoukne skvostný moment, ale většinou na vás z plátna čumí jen šimpanz. Tím nemyslím tradičně výtečného Hirsche. V mých očích se to postupně zdevalvovalo, až na úroveň minutáží těžce nadsazené rozjuchané omalovánky, kterou z pestrobarevné přeplácané letargie vytrhne až úplný závěr. Osobně jsem čekal něco trochu jiného a více bizarního. Takhle jsou Speedovy osudy naprosto tradiční infantilní rodinný film o těch pravých hodnotách a se špetkou zasvěcení do základů kapitalismu pro nejmenší. Takže ptákovina rozhodně, ale zábava zase až tak moc ne. Přesto bych tento epileptikův ráj svým způsobem doporučil, protože příležitost vidět něco takového se asi jen tak opakovat nebude. A v (ne)poslední řadě i pro ten pocit rychlosti, který se sourozencům Wachowským daří navozovat. PS: Ten vopičák v pyžamu má nepříjemně pronikavý pohled. Ještě teď mám pocit, že mi čumí na záda. Brr. (08.05.2008)