Nouzový východ

Sam Mendes jako jeden z minima režisérů si u mě drží pětihvězdičkový standard a nepokazil si to ani tentokrát. Spojením dvou megahvězd nejvýdělečnějšího filmu všech dob a zároveň jedněch z nejlepších herců současnosti, melancholickým hudebním doprovodem mága Thomase Newmana, Coenovským kameramanem Rogerem Deakensem, bezútěsnou atmosférou a velice nadčasovým příběhem (napsaným v šedesátých letech) dosáhl opět až na okraj mých emociálních hranic a já nedokázal několik hodin po zhlédnutí myslet na nic jiného než na Nouzový východ a jeho příběh. Závěrečná katarze je jedním z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem před obrazovkou či plátnem zažil a Nouzový východ řadím k tomu nejlepšímu co jsem zhlédnul ne jen za rok 2008, ale za celé současné desetiletí. Samovi tleskám a doufám, že jeho další počiny budou na stejné, ne-li dokonce na ještě vyšší úrovni a již nyní s napětím vyčkávám červen, kdy světlo světa spatří Všude dobře, proč být doma. (08.02.2009)

Kvalitně natočené, výborně zahrané a na takové téma trochu dlouhé. Nudná práce, prázdná až beznadějná existence, pití, kouření, spousta hádek a ještě plno plků kolem. I takový může být něčí život, potřebujeme to však znovu slyšet nebo o tom dokonce natočit film? Sam Mendes si to rozhodně myslí a nebude sám. Leč nějak mi Wheelerovic rodina nepřirostla k srdci. Proč by taky měla, prachů měli dost, panička dokonce nemusela ani pracovat. Prostě šťastná to rodinka, místo starání se o děti se však jen hádají a vytvářejí neopodstatněné drama. Je mi jasné, že bych neměl soudit obsah, ale spíše formu, prostě mi to nedalo. Pokud budu brát tento snímek jako umění, jistě uspěl, pokud jako film, který mi má něco přinést nebo vyvolat pocity, pak u mě selhal. Zakončení filmu je na takové drama také neuspokojující, chtělo to větší grády a to nejen v samotném závěru, ale v průběhu děje, neboť jsou zde místy i hluchá místa. Newmanův hudební doprovod je slušný, ale výrazněji se mi líbil až při Frankově běhu mezi stromy, snad i proto, že mi tato scéna na krátký moment něčím připomněla atmosféru American Beauty. Pro někoho možná šokující a zajímavá podívaná, ale někdy si jen člověk nevidí za práh vlastních dveří. (7/10) (10.01.2009)

Ani zbytečně přechytralé, ani satiricky hravé - prostě trefné do puntíku. Skvělá kamera i hudba, herecké výkony neuvěřitelné, film v momentech úchvatný, ale jako celek příliš "prvoplánově mendesovský" (drámo, drámo, drámo a pak "tichá" scéna, která jako by šla proti času a všechno to rozlouskne - viděno v Americké kráse i Road to Perdition!), což mu brání zalézt úplně pod kůži. (03.01.2009)

Scénář: Justin Haythe .. Silný životní příběh mladého manželského páru z předměstí ždímá Sam Mendes po svém, ale více než jeho snažení mě zaujímá obratná práce Deakinsový kamery a Newmanův jemný hudební podklad. A vedle toho samozřejmě herečtí velikáni - Leonardo DiCaprio (netřeba více vyzdvihovat, hraje zase perfektně) a Kate Winslet (které to tentokrát navíc při hraní i zatraceně sluší), kteří se po letech vrací bok po boku ve skvělém, zralém filmu, který si bude ale obtížněji hledat ideální diváky, protože touhle vyobrazenou společenskou cestou - vojna/válka, těhotná přítelkyně, svatba, dům a společný (prázdný) život se všedními problémy a ztrácejícími se sny - dnes už prochází podstatně menší část populace. Ani já jsem nebyl zrovna emocionálně ždímán, ovšem v jednotlivostech je film pravdivě výmluvný jako málokterý. A teď někdo (co ty Same?) šup na Chesilskou pláž. 75%. (31.12.2008)

Kate Winslet a Leonardo DiCaprio by za tohle měli dostat alespoň nominaci na plešounka, to je jasné. Revolutionary Road není takové to drama, které by vás chtělo v závěru totálně zbourat. Nepředává divákovi tak silné emoce, aby je vycítil úplně každý, avšak ten, kdo je zachytí, bude mít v sobě ještě dlouho po zhlédnutí nenápadný, hluboký, melancholicky nahořklý pocit. A ten, alespoň na mně, zanechává mnohem větší dojem, než prvoplánový jednorázový emoční výbuch. Řekl bych, že za tuto svoji vlastnost vděčí Revolutionary Road z největší části dokonale vybrané hudbě. Imho by stačilo v závěru dát jiný hudební podkres, a celý dojem z filmu by se změnil (a hlavně by byl snáze uchopitelnější pro velkou část diváků). Mně osobně to ale vyhovuje tak, jak to je teď. 95% (29.12.2008)