Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Ani v druhém díle se nedostanu na pět hvězdiček, i když za filmařinu by je film dostat měl. Nějak se za celou dobu o toho chlapa prostě nebojím. Sleduji jeho eskapády, mnohdy těžko uvěřitelné, jak střídá holky a ještě častěji parťáky, není mi ani protivný, ani mu zvlášť nefandím, spíše jen celou dobu čekám, jak to ti profíci od filmu zařídí, aby ho nakonec někdo oddělal. (29.08.2009)

V mnoha ohledech mě naopak od ostatních bavila jednička o něco víc. V EPILOGu sice Richet a Cassel pracují se svébytným charakterem Mesrina, ten se ale s příchodem 70's stavá tak trochu buranským egoistou, sebevědomým a troufalým zlodějem, který místo aby využil svoji štěstěny, se potlouká Paříží a troufale čeká, kdy se zase objeví na první stránce novin a svoje gaunerství maskuje za fádní tvář politického radikalismu. To sice v žádném případě není chyba tvůrců, ty svůj díl odvedli skvěle. Skvostná režie, bravůrní herecké výkony, v EPILOGu určitě zaujme i šílený Amalric. EPILOG je vlastně dokonale odvedené řemeslo o někom, kdo byl totální blb. 95% (03.01.2009)

Začíná druhá část a všechno je jinak. Mesrine se vrátil do Francie a je k nepoznání - sebevědomí z něj čiší, a i když jeho politický povědomí neni nijak velký, dokáže ho využít ve svůj prospěch a pro svojí popularitu. A je to právě závislost na popularitě, která ho v Epilogu charakterizuje. Zatímco v první části Jacques svoji tvář hledal, teď se snaží ji co nejvíc ukazovat. Jeho vizáž je dokonalá; při každé své proměně vypadá dokonale, v soukromí sebe i přítelkyni zasypává luxusem, vymýšlí nejbláznivější plány jen proto, aby na sebe upozornil ještě důrazněji, než při předchozí loupeži... A jestli první díl představuje diskutabilní zrání a vzestup gangstera, epilog je jeho stejně rozporuplným rozkladem a pádem. Vincent Cassel už snad Mesrina ani nehraje, on jím je - a i když ho scénář tentokrát občas staví do poněkud předvídatelných situací a vůbec je Epilog celkově mnohem tradičnějším filmem než neustále překvapující první část, je ve svý roli až neuvěřitelně přesvědčivej. (21.11.2008)

Zakopla jsem takhle při brouzdání po warezshopu o "Veřejného nepřítele č.1", vzpomněla si, že tady měl výborná hodnocení a tak jsem si film půjčila. Dav okotletovaných mániček, média, policajti, humbuk... a pak hop, Vincent Cassel s tím svým ksichtem jak paviání řiť - přepadává banky, prostřílí se ven, ujíždí autem, bouračka, střelba, zatčení, vězení, útěk, přepadení banky, střelba, honička autem, střelba a tak pořád dokola. Hlavní hrdina je prezentován jako nějaká kriminálnická ctihodná sereblita, ale nechápu proč. Je mi odporný, jeho chování nerozumím, lidi kolem něj se střídají jako fusekle, kde se berou a proč - netuším, jsou mi lhostejní. Fakt je normální oslovit jediného mukla na vězeňském dvorečku, kterého vidím prvně v životě, do půl minuty mu říct "plánuju útěk" a pak společně zdrhnout? Celá tato pasáž zabere maximálně zkratkovitých 5 minut. Vážně jsou francouzští bachaři a fízli takoví veleneschopní trotli? Skutečně Mesrinovi každá ženská bezdůvodně padala k nohám a pomáhala všemožnými silami (viz. advokátka)? Pomiňme Casselův paviání zadek, ani z fotek reálné osoby mi nikterak nezvlhly kalhotky. Byla jsem odhodlána vám sem šoupnout dvě hvězdičky, ale pak zjistím, že ty filmy jsou dva a já koukala na druhý díl. Se není čemu divit, že mi všechny ty postavy byly u tanga zářezu, když za sebou mají nějakou pro mě neznámou historii. Ovšem upřímně vám říkám: já ten první díl shánět nebudu. Kašlu na vymakanou dobovou atmosféru a skvělé herecké výkony. Dlouhé to bylo jak nedobrovolný nocleh v mraveništi! A hlavně mě poslední dobou sere glorifikace zločinců. Pochopím kriminalitu jako jediné východisko nebo mstu za osobní křivdu, ovšem loupit a zabíjet jen proto, že je někdo práce neschopný slaboch, s tím mi oližte morek! Zatím sem šlehnu 51% a jestli se naskytne příležitost vidět úvodní polovinu, vyhýbat se jí nebudu a třeba si mínění vylepším. A možná taky ne. (12.05.2011)

Jednička byla dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). A co hlavně, konečně se Mesrinovy dostaneme "na kobylku" v rozkrývání jeho složitého charakteru. Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)