Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Podle mého názoru, je kavlita obou filmů totožná, to znamená vysoká. I zde je úchvatný a téměř nuvěřitelný příběh vyprávěn tak dynamicky, že dvě hodinu uběhnou jako voda. Plně schvaluji rozdělení na dva samostatné filmy. Každé osekané minuty by byla škoda. Vincent Cassel zde září snad ještě o něco víc, než v prvním díle. Neméně dobře zde svou postavu zvárnil Mathieu Amalric, jež dokáže na své nevinné tváři vyčarovat, až neuvěřitelně děsivý výraz.Rozhodně se jedná o nejvýraznější francouzský komerční film za poslední pět let. (12.10.2009)

Zatímco první díl působí jako soubor jednotlivých scén, sloužících k načrtnutí Mesrinova zázemí a charakteru, Epilog je plnohodnotným filmem se vším všudy. Prostor dostává zamyšlení nad fungováním státního aparátu a médií a k tomu zůstávají dramatické přestřelky v hlavní roli s Casselem, který opět funguje jako uhrančivé ztělesnění prchlivého chlapáctví. Finální scéna je jen pomyslnou třešínkou na dortu, z jejíhož zpracování by se mohl učit každý, kdo uvažuje nad tím, že konec divákovi prozradí předem. Bravo. (31.08.2009)

Co dodat? Mesrinova dvoudílná sága je vskutku nejlepší evropský počin za dlouhá léta zpětně, přičemž bych si ji dovolil vnímat jako kompaktní a nerozlučitelný celek, jeden film, bezmála čtyřhodinovou slast z důmyslného vyprávění a jeho úžasné podvratnosti (tu nás ostatně nutí "číst" veškeré filmy s charismatickými titulními hrdiny pohybujícími se na hraně zákona - viz Bonnie a Clyde, Americký gangster...). Mnozí sice stavějí Epilog nad kvality prvního partu, ale osobně bych řekl, že je to dost nespravedlivé a bagatelizující zacházení. Epilog má totiž už od startu jednu ohromnou výhodu. Může totiž těžit ze skutečnosti, že první díl, který opravdu není v ničem horší nebo méněcennější, mu připravil "operativní" zázemí (první část je v podstatě hledáním vlastní "identity" na dvou souběžných úrovních), tj. ustavil a zformoval model hlavní postavy a přes výrazně exhibicionistické (formalistické) žánrové šarády vyjadřující Mesrinovu živelnost, drzost a nevyzpytatelnost, které dodávaly prvnímu dílu tu tolik opěvovanou dynamiku a šmrnc, mu dovolil naleznou svůj "čas" a vážnost - čele nevyhnutelnému osudu. Proto mu nedělá sebemenší obtíž dosahovat přívlastků typu "vyzrálejší", "sevřenější" či "stabilnější", byť jsou rozhodně na místě - a to zejména pro úvahy vyrůstající z Mesrinova mediálního vykreslení. Zkrátka, pokud se bude o Veřejném nepříteli č. 1 v budoucnu mluvit jako o novém úhelném kameni pro všechny gangsterské filmy, bude to zcela po právu. Je to, omluvte slovník, kurevsky našlapanej nářez. 100% (05.05.2009)

Přesvědčivé dokončení čisté práce, které si již Francouzi nechali pouze pro sebe. Epilog mi sice nevyrazil dech jako první díl, jelikož jsem už tušil, že mě čeká velká věc, ovšem i tak se mi tělem po závěrečných titulcích rozlilo uspokojení. Z opojení mě vytrhl až hlas ze zadní řady, který se otázal souseda; "Ty jsi viděl jedničku?" (25.01.2009)

Loupeživý gangster Jacques Mesrine nepolevuje ve svém řádění. A pokračuje v sérii loupežných přepadení bank se svými komplici. Jde po něm vytrvale celá francouzská policie, a když už mu zatne tipec, on ji zase přelstí. Obávaný gangster má neskromné ambice předělat zkažený politický systém a je stále velmi alergický, když někdo vyslovuje jeho příjmení nesprávně. Zločinec se stal pro Francii veřejným nepřítelem číslo 1. Oproti předchozímu dílu se ubralo na násilí (nejdrsnější scénou je skopání novináře) a popustila se uzda do jisté míry zábavné absurdnosti. Občas je to hodně přes limit. Dále mně vadilo, že hrdinovi hodně moc do karet hrála náhoda, a to doslova ve všem, co udělal. Od útěku z vězení až po jeho další plány nekalých akcí, ve kterých šlo hlavně se nabalit hromadou peněz, ale luxusu si moc neužíval, když byl věčně na útěku před spravedlností. Vincent Cassel je ve své roli dokonale zhýralý, ale ani nevím, jestli ve mně vzbudil sympatie. A tak je to s celým tímhle trochu natahovaným pokračováním. U režijního kormidla zůstal Jean-Francois Richet, ale přesto je druhý díl o dost jiný a na jedničku ve všem ztrácí.Troufám si napsat, že je to odvar, sice stále dobře koukatelný, ale i tak odvar oproti nabušenému, napínavému a kompaktnímu předchůdci. Tady už se do toho zapletla politika, hraní si na Boha a častá absurdita některých situací to moc nevylepšila. Rovněž dějové skoky v jednotlivých časových obdobích postrádaly cit a nebylo moc jasné, proč Mesrine střídal tolik své komplice a jak je vůbec ke spolupráci kontaktoval. Pochvalu zaslouží Marco Beltrami, jehož hudba dobře ladila k napínavým scénám, kterých se nakupilo nejvíce až v závěrečné třetině filmu. Herecké obsazení bezchybné. Pořád jsem však hledal vysoké kvality jedničky, kterých se mně tentokrát nedostalo. Rozpačité režijní uchopení tohoto dílu, mě už tolik nebralo. 60% (15.11.2013)