Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Jednička byla dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). A co hlavně, konečně se Mesrinovy dostaneme "na kobylku" v rozkrývání jeho složitého charakteru. Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)

Co dodat? Mesrinova dvoudílná sága je vskutku nejlepší evropský počin za dlouhá léta zpětně, přičemž bych si ji dovolil vnímat jako kompaktní a nerozlučitelný celek, jeden film, bezmála čtyřhodinovou slast z důmyslného vyprávění a jeho úžasné podvratnosti (tu nás ostatně nutí "číst" veškeré filmy s charismatickými titulními hrdiny pohybujícími se na hraně zákona - viz Bonnie a Clyde, Americký gangster...). Mnozí sice stavějí Epilog nad kvality prvního partu, ale osobně bych řekl, že je to dost nespravedlivé a bagatelizující zacházení. Epilog má totiž už od startu jednu ohromnou výhodu. Může totiž těžit ze skutečnosti, že první díl, který opravdu není v ničem horší nebo méněcennější, mu připravil "operativní" zázemí (první část je v podstatě hledáním vlastní "identity" na dvou souběžných úrovních), tj. ustavil a zformoval model hlavní postavy a přes výrazně exhibicionistické (formalistické) žánrové šarády vyjadřující Mesrinovu živelnost, drzost a nevyzpytatelnost, které dodávaly prvnímu dílu tu tolik opěvovanou dynamiku a šmrnc, mu dovolil naleznou svůj "čas" a vážnost - čele nevyhnutelnému osudu. Proto mu nedělá sebemenší obtíž dosahovat přívlastků typu "vyzrálejší", "sevřenější" či "stabilnější", byť jsou rozhodně na místě - a to zejména pro úvahy vyrůstající z Mesrinova mediálního vykreslení. Zkrátka, pokud se bude o Veřejném nepříteli č. 1 v budoucnu mluvit jako o novém úhelném kameni pro všechny gangsterské filmy, bude to zcela po právu. Je to, omluvte slovník, kurevsky našlapanej nářez. 100% (05.05.2009)

Většina uživatelů si to asi nemyslí, ale první část jsem subjektivně vnímal jako tu lepší. Plnou dějových zvratů, plnou hledání a nacházení. Jako celek je ale Veřejný nepřítel č. 1 doslova fenomén - formálně, vizuálně, ikonograficky... Postava Jacquea Mesrinea má nebývalou sílu. Rámcová kompozice, v níž se podvakráte v různých konotacích opakuje stěžejní scéna policejní popravy, celou tuhle gangsterskou ságu umně ohraničuje, předjímá i završuje. Podobné filmy: Povídka o policajtovi, Americký gangster, Baader Meinhof Komplex (21.04.2009)

Trochu konzistentější díl. Mesrinovi tu už hráblo úplně a považuje se za nějakýho revolucionáře alá Che Guevara. Dobře se tu ukazuje moc médií a veřejného mínění, když Mesrine dělá co může, aby se "zalíbil" a když ho jeden novinář pohaní, tak dostane největší čočku života. Akční scény super a Vincent Cassel, tentokrát jako pupkáč, opět září. (11.02.2009)

Nechápu, jak Richeta napadlo nasadit na úvod filmu to, co tam nasadil. Nejenže tím přeráží přes koleno i ten zbytek napětí, co mu zůstal po začátku první části, ale vlastně film (pro neznalého) zbaví jakéhokoliv puncu překvapení. Nepřítel nicméně v druhé části zakotví v mnohem menším časovém prostoru, a proto je srozumitelnější, o něco pomalejší, ale pro mě, bohužel, i méně zábavný. Oproti nařvané jedničce se totiž ustoupilo od pořádné akce, místo toho se pořád kecá prakticky jen o revoluci a o rozdílu mezi revolucionáři a gangstery, a než dojde k činům, film skončí (ano, vím, že k těm činům dojít nemohlo). Beltrami a Cassel ovšem válí. (14.01.2009)