Slepota

Jen na chvilku zavřete oči a představte si, že už to tak zůstane napořád....Opravdu zvláštní psychologické drama, jenž mi s některými vyhrocenými scénami bralo dech. Obzvláště zajímavé bylo sledovat, jak se po oslepnutí začala projevovat pravá povaha hl. hrdinů... Jak jsem čekal, moje oblíbenkyně ( Julianne Moore ) předvedla neuvěřitelný výkon a díky tomu jsem s ní prožíval každou minutu. Z ostatních herců mě nejvíc potěšil Mark Ruffalo, kterého jsem po vynikajÍcím dramatu What Doesn't Kill You začal detailněji sledovat. Abych to shrnul.. obsazení i hudba na výbornou, ovšem pátou hvězdu si netroufám dát kvůli zdlouhavému začátku ( tuším, že se jednalo o druhou půlhodinovku ), bez které bych se klidně obešel a zažil bych svižnější podívanou s o 30 min. kratší stopáží... takže dnes už po druhé slušných 80%. (19.06.2009)

Téma filmu je neveselé. Strašně velké množství lidí oslepne po nakažení silně nakažlivou slepotou a zoufale se nedostává asistenčních psů a bílých holí. Vláda je uklidí do zchátralého blázince (ty slepé lidi, ne psy a hole) a kdo z něj vystrčí hlavu, je zastřelen. Jeden by se bál, že přijdou i Trifidi, ale dobrá zpráva je, že těch nevidno (ono tedy ničeho nevidno, ale Trifidi v tomhle filmu prostě nejsou). A tak se skoro celý film můžeme kochat pobytem v blázinci, kde si všichni povídají hlavně o tom, jak jsou slepí. Paní Můrová není slepá, ale je to vlastně jedno. I když by mohla všechny pěkně potichu zlikvidovat, sníst všechno jídlo a vypít všechny nápoje, ona se rozhodne projít cestou útrap a stát se oblíbenou. Jinak je to stejné jako vždycky, záporné postavy se chovají nedůtklivě, zhýrale a snaží se terorizovat okolí, kladné postavy kují pikle, aby přelstily ty záporné a Danny Glover sedí v koutě a trousí moudra. Film je bohužel často táhlý, nudný, občas nechtěně komický a co je nejhorší, zřejmě se pokouší o art, který spočívá v tom, že se každou chvíli rozsvítí bílé světlo a nic není vidět. Docela by mě zajímalo, jak se čte Saramagova předloha v Braillově písmu, ale pochybuji, že je natolik strhující, až bych si při dychtivé četbě rozedřel ruce. (13.11.2012)

Odpověď na otázku, čeho všeho jsou lidé schopní v krajních situacích, je tady zobrazena tak realisticky, až z toho mrazí. Některé scény ze slepeckého "ghetta" mi z paměti jen tak nevymizí. Výborně napsané a zahrané charaktery, zajímavé výtvarné zpracování (v podstatě černo-bílé). Film k zamyšlení, rozhodně ne na pobavení. Srovnání film/knížka (José Saramago) - 4/6. (03.02.2010)

"Once I was blind and now I can see." Velmi přesvědčivé vykreslení společnosti v chaosu, který může způsobit jakákoliv katastrofa. Zde je to slepota, ale tvůrcům se podařilo dát filmu větší přesah, a tak se snímek stává univerálnějším. Marně teď vzpomínám, kde bylo takové společenské peklo vyjádřeno. Znovu se tvoří hierarchie, pravidla, morálka neexistuje a na povrch vyplouvá pravá lidská živočišnost. Počáteční časová a místní roztěkanost nakonec není vůbec na škodu, a divák si přesto vytvoří komplexní představu o stavu města/světa. Herci jsou takřka bez výjimky ve své sleposti přesvědčiví, kamera si užívá nezvyklých kompozic, střih s bílými přechody a světlé zabarvení obrazu zas udržují jednotný "look" s autentickou atmosférou. Výhrad je málo, škoda snad jen závěru, kdy se žádné pecky nedočkáme a který skončí tím nejočekávanějším možným způsobem. (08.12.2008)

Prohřešky proti logice se Blindness upřít nedají, ale přirovnávat ji k plytkému The Happening? Pro mě je Blindness nástupcem Potomků lidí, tj. obsahuje podobné elementy, jaké jsem obdivoval na Cuarónově opusu - někdo ocení perfektní sci-fi vizi, další neméně zdařilou studii chování lidí v uzavřeném prostoru, Blindness může rovněž fungovat jako vděčný předmět nejrůznějších analýz, jako bonus pak pokládá otázku, zda opravdu vidíme, jen když jsme slepí. A to vůbec není málo. 90% (03.01.2009)