Láska za časů cholery

Osudová láska je jen jedna, i když je nenaplněná. Díru ve vašem srdci nezaplácne ani šestsetdvacetdva jiných, protože ti ostatní jsou jen slabou náplastí. Na osudovou lásku se nedá zapomenout. Javier Bardem má charisma na rozdávání a nikdy svou lásku nepřestal milovat. Měl stovky žen, ale stále nepřestal myslet na tu jedinou, která mu zlomila srdce. Život nezná hranic a je takovým, jaký si ho člověk udělá. Přirovnávat film k telenovelám nebudu, protože tady se pořád něco dělo, sice velmi pozvolna, ale dělo. U telenovel stačí nevidět pár dílů a nic vám neuteče. Tady by vám utekl celý příběh. Písně, které doplňovaly film, nazpívala Shakira. (13.07.2009)

Zfilmovat Marquéze je jistě pěkný oříšek. Já si ale adaptaci celkem pochvaluju, mělo to přesně Marquézovskou atmosféru, až na jeden velký detail - jazyk. Nechápu, kterého chytrolína to napadlo natočit v angličtině. To filmu hodně ubírá, angličtina se k Marquézovi prostě nehodí a navíc většina herců byla ze španělsky mluvících zemí a jejich angličtina zněla poněkud komicky. (19.01.2008)

Předlohu jsem nečetl, ale věřím těm, kteří říkají, že film se jí ani minimálně nevyrovnal. To je ostatně vždy složité... Ze začátku mi to přišlo jako velkoryse pojatá celovečerní verze nějaké telenovely a také proměna z mladého Florentina v robustní Bardenovu postavu nabyla moc šťastná. Celá tato část je nepříjemně afektovaná a srdceryvně blábolivá, zbytek filmu už je o něco zajímavější, o moc to ale není. Bardenův Florentino ošuká na co narazí, vše si poctivě zapisuje a vám ani nestačí dojít, že je všechno nějak neživotně zdlouhavé. Závěrečná fáze filmu s nepříliš přesvědčivou etudou stařeckého sexu vás pravděpodobně uvrhne do pochybností, jak by asi v té době opravdu vypadala 70letá stařenka. Jedno je ale jisté - tak jak si ji představují tvůrci určitě ne (pro potřeby filmu ale asi nebylo jiného zbytí - vypadat stařenka opravdověji, nevím, jestli bych si nezakrýval oči, takto jsem se jen uchechtl). 40% (28.04.2008)

Po Goyových přízracích jsem doufala, že už nikdy Javiera Bardema neuslyším ve filmu mluvit anglicky... Chyba lávky. V Choleře má ale aspoň tu výhodu, že stejně jako on mluví většina herců, a proto jeho projev nijak zvlášť nevybočuje. Nic to ale nemění na absurditě Newellovy volby, kdy běžným dorozumívacím jazykem v Kolumbii je (špatná) angličtina. Ta stejně jako se bije s prostředím, bije se i s Marquézovým magickým realismem. Bardemova postava je plochá a nedivím se Fermině, že si vybrala zajímavějšího Bratta:-) Předěl mezi mladým a starším Florentinem, kdy se na plátně zničehonic objeví Bardem je přinejmenším překvapivý a divák si na jeho přítomnost musí nějakou tu chvilku zvykat. Co se týče Ferminy - zase taková krasavice to není a stárnutí jí prostě nemůžete uvěřit (i když se maskéři jistě činili). Uvěřitelný je pouze její hlas, který se postupně prohloubí. Další nedokonalosti vypisovat nebudu, přečtěte si ostatní komentáře:-) K závěru jen musím podotknout, že i přes tu spoustu chyb jsem se v kině nenudila, jak píší ostatní. Příběh mě zaujal (ne ten, který vypráví scénář, ale ten, který věřím že Marquéz napsal) a dohnal mě k tomu, že po knize v brzké době sáhnu... A pokud to stejně udělá více lidí, je to pro pana autora jistě jen dobře:-) (27.01.2008)

Dostat literární "magický realismus" na filmové plátno se v tomto případě moc nepovedlo. Márquez věděl, proč nabídce na zfilmování své knihy tak dlouho odolával... Těšila jsem se Javiera Bardema a Benjamina Bratta v souboji o srdce jediné ženy, ale tohle téma se v tom filmu jaksi ztrácí. Detailní výčet sexuálních eskapád byl asi pro tvůrce důležitější... (23.05.2010)