Plamen a Citron

Na filmy o protinacistickém odboji se dívám rád, přestože je téměř vždy dopředu jasné, jak dopadnou. Povětšinou (logicky) pojednávají o lidech, kterým nebylo všechno jedno a neváhali obětovat vlastní životy pro "vyšší princip". Zároveň mám s tématem i značný problém, protože bojovníci za svobodu často nebrali ohledy na takzvané vedlejší ztráty, které bývaly mnohdy značné a k nimž, bohužel, často docházelo z důvodu nedodržování pravidel konspirace. Tento snímek poukázal na jiný (poměrně častý) problém- nejednotné příkazy ze zahraničních centrál, které mezi sebou nejednou soupeřily (ke škodě společných cílů). Za největší slabinu filmu považuji to, že mi tvůrci neumožnili, abych si k oběma hlavním postavám vytvořil bližší vztah, a když mi jako nejcharismatičtější figura přijde šéf gestapa, asi je něco špatně. / Poučení pro odbojáře: Nikdy nikomu nevěř. (21.04.2022)

Ve filmu mě nejvíce zasáhla scéna, kdy "odbojáři" místo gestapáckého "konvoje" roztřílí dvě civilní auta, v jednom z nichž zasáhnou malého nevinného chlapce... tady by skeptik či zapálenec řekl, že válka si žádá obětí... myslím, že válka hlavně odhaluje charaktery až na dřeň... proč v tom vlaku (vleku) demagogie ale vždy musí jet i nevinné děti... i tak mě stále napadá otázka, jak mohli či mohou lidé přivádět na svět děti do takových (válečných) poměrů... děti si nevybírají, dospělí by mohli více myslet... Jinak představitel Plamena se mi v mnoha ohledech jevil nepřesvědčivý na rozdíl od Citrona. Přišli mi jako značne nesourodá dvojka, která by se v reálu asi navzájem pokousala... (27.05.2012)

Film o tenkej hranici medzi zmanipulovanym, nechcenym terorizmom a cielenou odbojovou cinnostou je formalne slusny, obsahovo zaujimavy, no vnutorne chladny ako pohlad skveleho Madsa Mikkelsena. Ani kuskom nezachadza do vod nezelaneho pseodohrdinstva, ci patetizmu, ani okamih nenudi, no napriek svojim kvalitam mi jeho vnutro ostava zahalene. 3,5/5* (13.07.2009)

Díky vám, filmoví bohové, po dlouhé době konečně je zde film, nad kterým nemusím ohrnovat nos. Něco takového by v Hollywoodu nikdy nevzniklo - syrové podání kontroverzního tématu v jednom z nejdražších dánských filmů všech dob - přičemž můžete s potěšením sledovat, že každá koruna byla vynaložena správně a moudře. Rozhodně nečekejte tradiční, heroizující film o odboji, kdy si po titulcích řeknete "jo, byli to bomba kluci" a skočíte si pro lahváče do ledničky. Scénář nám předkládá mračna velmi zneklidňujících otázek - Jaké jsou myšlenkové pochody a motivy lidí, kteří vraždí "pro Věc"? Kdo rozhoduje o tom, která "Věc" je ta správná? Dokáže pocit povinnosti přehlušit hlas svědomí? Jsou city v kruté době války riskantní luxus nebo poslední nit spojující jedince s normálním životem? Dlouho se mi nestalo, že bych v průběhu filmu ani jednou nezačal uvažovat o evidentních chybách nebo nedostatcích, výtky mám pouze dvě - v první polovině možná trochu zbytečná rozvláčnost (kterou bohatě kompenzují drásavé scény likvidace cílů) a finální nájezd na oblohu plus mdlé závěrečné titulky, které poněkud smazaly tísnivý pocit ze závěru filmu. (12.07.2009)

Vyprávění o odboji zase trochu jinak než byla před pár lety Černá kniha od Verhoevena. Tentokrát vážně, bez nadsázky, drama. A dobré. Dva kamarádi-odbojáři typu Butch Cassidy a Sundance Kid bojují proti fašismu, zamotávají se ale do politiky před koncem války, ta už hledí kupředu zpátky ni krok, na pěšáky v odboji nekouká, nepohodlné likviduje. A na konci války už je jedno jestli padouch nebo hrdina, hlavně že jsme živí a můžeme vesele kšeftovat dál. A tak gestapo ruku v ruce s budoucí restaurovanou vládou v klidu připravuje nové přerozdělení moci, nemá zájem na komplikacích způsobených neuváženými odbojovými akcemi. Velmi povedený film dokonale ilustrující atmosféru konce války, něco podobného probíhalo ve všech zemích, zajímavý výlet do Dánska. 75% (27.10.2011)