Divoši

CITÁT - Za vaše hovna nejsem placenej.......... Tedy asi to je k smíchu, ale já se nesmál. Je to spíš šíleně smutný. A čeká nás to všechny. Nejdříve se postarat o své rodiče, v tom horším případě o oba dva no a pak to čeká nás. Máte už nějaké děti, které se o vás ve stáří postarají? Člověku je z toho do pláče. Skvělé herecké výkony obou hlavních protagonistů Johna (Philip Seymour Hoffman) a Wendy (Laura Linney). CITÁT - Jsme příšerný, příšerný, příšerný děti!!!........ John a Wendy maj problém ze svým otcem, ale zároveň mají problém i se sebou. Také nemají svůj život zrovna v laině. Sledujeme jejich zvyky, kréda, krachy a lži. Je to celkem depresivní snímek a skoro jsem ho probrečel. Takovej naturalizmus střiženej magickým realizmem. CITÁT - Ty brečíš??........ (24.08.2012)

No, k smíchu ani k pláči The Savages nebyli, jak to je napsáno v oficiálním textu distributora (celkově těch emocí zde bylo míň, alespoň po konfrontaci s mým očekáváním). Přesto jsem si tohle komorně laděné drama docela užil. Ne úplně, protože stopáž byla v tomhle případě krapet přepálená a nuda chvilkama lehce klepala na dveře. Ale téma mi přišlo originální a hlavně se mi moc líbily herecké výkony Laury Linney a Philipa S. Hoffmana, kterým jsem jejich role fakt věřil a ostatně kvůli nim se film objevil v mém hledáčku. Hodnotím lepším, leč jen průměrem. (05.12.2010)

Dnes jsem v situaci, kdy jsem vůbec nebyla nastavená na tenhle žánr, ale budiž. Oba herci byli velmi dobře vybraní pro tuto sourzeneckou roli. Philip Seymour Hoffman je opravdu sympaťák a Laura Linney za ním nebyla o moc pozadu. V momentě, kdy bylo zapotřebí postarat se o zestárlého otce se sami sourenci potýkají nejen se svými zdravotními a citovými problémy, ale současně i se vztahem k sobě navzájem. Smutné a uvěřitelné. 75% (25.07.2012)

Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jestli hodnotit čtyřmi nebo pěti hvězdami. Má to všechno, co to mít má, není tomu co vytknout, čas s tímto filmem příjemně utíká a je to tak nějak příběh jakoby vystřižený ze života. Ale zároveň je možné, že leckterého optimistu tenhle film sklíčí a padne na něj depka, a naopak pesimistům se uleví, protože uvidí, že je na tom někdo stejně špatně, ne-li hůře. Ale co dál s tímhle filmem, jak na něj nazírat? Jistě, je to zajímavý příběh, který ani na okamžik nezačne nudit, který si tak nějak volně plyne a přitom vypráví příběh dvou dospělých sourozenců a jednoho dementního otce, který asi do švestek nevydrží. Každá postava v tomto filmu má své vlastní problémy a každá postava zde dokáže být zajímavá. Tohle je zkrátka řemeslně naprosto brilantně zvládnutý film, který neváhám označit za dokonalý. Navíc tomuto příběhu bez jakýchkoliv pochyb pomáhají herecké výkony Laury Linney a Philip Seymoura Hoffmana. Na tohle se prostě docela dobře dívá, ale musím říct, že mi to stačilo vidět jednou, protože poté, co tenhle film člověk zhlédne, rozhodně nelze mít úsměv na tváří a dobrou náladu. A to je to, co je na tomhle filmu to nejsmutnější. Nakonec tedy v mém rozhodnutí převážil fakt, že ač se jedná o brilantní záležitost, tek přesto nějak tomuhle filmu nemohu odpustit, že na mě po jeho skouknutí padl splín a krátká depka v době, kdy o nějaké takové pocity rozhodně nestojím. Vím, že je to subjektivní, ale nemohu si pomoci, a proto nakonec uděluji čtyři hvězdy. (04.05.2010)

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám. (05.02.2009)