Muž z Londýna

Vskutku geniální obrazová stránka, ale v určitých pasážích to vážně nešlo vydržet, zkrátka jsem se nudil. Což je zajímavé, jelikož u Tarkovského či Malicka, také vizuálních bohů, se podobný pocit během sledování dostavuje zřídkakdy. Ale i tak dávám slušnější tři hvězdičky, s tím, že pokud během následujícího roku, dostanu chuť na dalšího Tarra či opětovné zhlédnutí Muže z Londýna, zvednu hodnocení o jednu hvězdičku. 60% P.S. Krobot vynikající. Je dobré vidět, že může český herec dostát, tak význačnou roli v evropském velkofilmu, jimž Muž z Londýna nepochybně je. A ještě lepší je to, že jí může zvládnout na jedničku. :-) (24.03.2013)

Cielene chladný a odtažitý film, ktorý je až masochisticky namierený proti divákovi. Ako experiment neposobí novátorsky, nešťastne asynchrónny zvuk ešte zväčšuje dištanciu medzi divákom a autorom. Nenudil som sa, to nie, ale od režiséra tak povestného formátu ako je BT by som čakal iný zážitok. Bodka. (20.01.2010)

I když byl zatím poslední film maďarského chameleona Bély Tarra nominován na Zlatou palmu v Cannes, "získal" spíše negativní ohlasy. V pořadí již čtvrtý díl z tzv. černé série (moje osobní pojmenování) je oproti předešlým částem dosti odlišný, ve výsledku ale pořád ten starý dobrý Tarr. Maďarský potemnělý postkomunistický venkov vystřídala přímořská železniční stanice a jemu přilehlé poloindustriální město, promáčené a rozblácené cesty měnící se za vydlážděné chodníky, polorozpadlá stavení s často omlácenou omítkou zase za klaustrofobně namačkané řadové domky. Co zůstává stejné, je všudypřítomná putika. Tarrův jedinečný vizuální styl a s ním spojená démonická kamera (tentokrát Freda Kelemena), specifická filmová řeč, zvýrazněná zvuková stopa se záměrně nepřesnými postsynchrony, blíže nespecifikovaná doba, v němž se příběh filmu odehrává, rozličné vnímání času - transcedentního, posvátného versus reálného, nesubjektivního. To vše Muž z Londýna obsahuje, ať už v menším či větším poměru. Na závěr zmíním výkon Miroslava Krobota. Tarr (v tomto ohledu mi trochu připomíná Kubricka) z něj pravděpodobně vymáčkl maximum. Jeho tiše flegmatický, občas výbušně cholerický Maloin je ozdobou, která by mohla české filmové herectví v mezinárodním měřítku posunout zase o kousek dál. Bluntman: Já vím. Více zde: http://25fps.cz/2010/londynske-cernobile-zatraceni/ (13.10.2008)

Všichni jsme vlastně vězněni ubíjejícím stereotypem života. Výhybkář Maloin vede život bez cíle a hlubšího smyslu. Je jednou z těch neviditelných existencí, na jejichž bytí či nebytí nic nezáleží. Zvrat nastává, když se stane náhodným svědkem vraždy. Konfrontace morálky a vidiny otevřených dveří na svobodu, tenká hranice mezi nevinnou a spoluúčastí jej vedou k úvahám o roli člověka ve společnosti, která kromě emocionální prázdnoty nepřináší nic jiného než utrpení. Má smysl stále se poddávat té nezkrotné touze žít? Nepřináší snad iluze člověku jen další zklamání? Tarrův um vygradovat napětí až na hranici snesitelnosti pomocí dlouhých detailních záběrů mě fascinoval, kouzlo obrazů vtahovalo do příběhu, hudba očarovávala, jen ta poslední scéna to křehké spojení náslině přerušila. (29.01.2010)

O dost slabší než Werckmeisterovy harmonie, přesto stále výborné. Vadilo mi hlavně snímání důležitých situací z dálky, na rozdíl od harmonií, kde se kamera pohybovala společně s jednotlivými osobami. Filmu z mého pohledu také trochu uškodila absence madarštiny. Krobot příjemně překvapil a nenadálé cholerické výbuchy jeho Maloina byly vítaným zpestřením. Kamera opět úžasná, hlavně na pomalé průlety hospodou byla radost pohledět. [LFŠ 2010] (03.08.2010)