Holiday Inn

Tenhle film jsem si sehnal jen díky Oscarové písničce, ale stálo to za to. Zpěvákovi Jimovi (Crosby) uteče přítelkyně Lily s tanečníkem Tedem (Astaire). Jim si nachází novou přítelkyni Lindu a otevírá podnik Holiday Inn, který hraje jen o svátkách. Ale Ted se vrací a znovu mu zkouší přebrat dívku. Námět je to špičkový, Crosby a Astaire jsou na stejné úrovni a tak člověk neví do poslední chvíle jak to dopadne, je tu pár povedených fórů (zkratka) a všechno to dopadne nejlíp jak to jen jde. Navíc ke každému svátku patří špičkové vystoupení s výbornou písničkou v čele s legendární vánoční peckou White Christmas. Příjemný film. Hudební/Muzikál roku 1942. (17.07.2016)

Astaire bol veľkým hercom svojej doby, tento film má veľa tancov, no mne prídu na jedno kopyto. Dej nie je tak zaujímavý a svieži, aj keď má originálny nápad, komédiou by som to tiež nenazval. Avšak toto dielo vzniklo v roku 1942 a jeho obsahom je aj nádherná a veľmi úspešná pieseň White Christmas, myslím, že tento film si zaslúži uznanie. Nebola to nejaká veľká zábava, film mi príde priemerný, až podpriemerný, ale má v sebe pár zaujímavých momentov a tak je znesiteľný. (02.02.2013)

To si takhle otevřete DVD v obalu Na titulní straně a jako překvapení uvnitř najdete ještě jedno DVD. Jmenuje se Holiday Inn, nemáte ani páru, co je to zač, ale alespoň trošičku si domyslíte podle účasti Freda Astaira a nápisu, že film získal Oscara za dnes už kultovní píseň White Christmas. Pustíte si na Titulní straně, ale jelikož jsou ty Vánoce, o pár dní později dáte šanci i tomuto snímku - v rozněžněné povánoční náladě, obklopen cukrovím, sedmičkou moravského bílého po boku svoji okouzlující manželku a jakožto ne zrovna fanoušek filmů pro pamětníky s napětím čekáte, co se z Holiday Inn vyklube. Přibližně o 100 minut později jste ještě v o něco rozněžněnější náladě a jste moc rádi, že jste na tenhle film narazili. Romantiky hodně, ale nejde to za hranu trapného kýče, scénář svižný, tance a hudby tak akorát a především humor, který příliš nezestárl. Píseň Happy Holiday z úvodního menu je navíc hrozně odolný ear worm, který mi občas naskočí do hlavy i skoro dva týdny po zhlédnutí. (04.01.2020)

Počátkem 40. let už tenhle žánr vypadal na odepsání. Ale Irving Berlin měl ještě v zásobě spoustu úžasných hitovek, jeden roztomilý nápad a Mark Sandrich (velezkušený skoroveterán, který především s Astairem natočil krásné filmy) ještě nevyčerpal svou studnici nápadů. Příběh není příliš podstatný, až na onen nápad s podnikem, který otevírá jen o svátcích. Některá čísla vás dostanou, stejně jako dostala mně: Astairův opilecký tanec, nebo číslo s firecrackery, oslava Washingtonových narozenin, nebo konec ve filmovém studiu, jiná jsou "alespoň" zábavná. Všichni dělají všechno, aby vytvořili dobrou náladu a daří se jim. A "I'm dreaming of a White Christmas...," to už je jen taková třešnička na dortíku. (10.05.2011)

Astaire tančí, Crosby zpívá a nádherná vánoční atmosféra útočí ze všech stran... Ztracený klenot. "Souboje" dvou muzikálových velikánů jsem se docela bál, ale nakonec se z toho vyklubal prvotřídní zástupce žánru, ve kterém není nouze o originální ani legendární scény (Astaire tančící silně pod parou nebo jeho firecracker dance + Crosbyho filmová premiéra s White Christmas u hořícího krbu). Dojde samozřejmě i na spoustu špíčkování nebo přebírání dam a závěrečné "ateliérové odhalení" je takřka ultimátní fór. P. S.: Já jsem si hned říkal, že je to ten samý hotýlek jako ve White Christmas. A taky že ano! :) (27.05.2008)