Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Jiří Barta se v minulosti zabýval prakticky výhradně autorskou tvorbou pro dospělé a v případě svého nejnovějšího projektu sáhl k žánru pohádky vlastně z nouze, když není možné získat finance na ryze artovou animovanou tvorbu pro dospělé publikum. Jenže i tak své původní představy o animovaném filmu vtiskl do svého filmu, takže vzniklo něco, co se snad nejvíce podobá Švankmajerovu snímku Něco z Alenky. Poetická podívaná, která je na hony vzdálená běžným rodinným snímkům, které v současnosti chrlí světové společnosti typu Pixar nebo Walt Disney. Děj není podstatný a dá se shrnout do několika řádků, důležitá je atmosféra filmu a zejména jeho výtvarné řešení. Prostor je zaplněn obrovským množstvím předmětů, které lze nalézt na dávno opuštěné půdě, a ty předměty díky režisérovi a animátorům ožívají a vytvářejí bizarní svět, který je ve výsledku přitažlivější pro dospělého diváka než pro malé dítě. Zužovat film Na půdě na žánr pohádky je zavádějící. V kině jsem si všiml, že si ten film vážně vychutná spíš rodič než jeho potomek, byť hlavní hrdinkou je dětská panenka. Při prvním shlédnutí jsem si ani nedokázal vychutnat všechny ty výtvarné detaily a filmařské nápady. Je to typ filmu, který si nejvíc vychutná fajnšmekr animované tvoby, film, který patří do špičky současné tvorby a má šanci zabodovat na některém festivalu. Je jen škoda, že se nepodařilo najít dostatek financí, aby se natočilo i zbývajících 20 minut filmu podle původního Bartova záměru. Barta do svého filmu navíc zabudoval i linii politické satiry, jeho vládce Říše Zla je vlastně taková zapomenutá busta totalitního státníka, který k ovládání svých poddaných používá praktiky typické pro autoritářské státy. Rozkošné jsou např. vládcovy rozhlasové projevy a slovník, který používá. Celkový dojem: 95 %. (06.03.2009)

Film, který svou dějovou jednoduchost a jednoznačnost, připisovanou na vrub stravitelnosti pro mladší publikum, bohatě vynahrazuje nápaditostí zejména co do použití nejrůznějšího haraburdí - vysavače, starých beden, igelitových pytlů, prostěradel, polštářů k vytvoření fantastického, svébytného světa. (13.12.2009)

Po vizuální stránce jedinečný film, ba přímo skvost - svět hraček je pečlivě vypiplaný a plný vtipu, jeden nápad střídá druhý. Problém je ale s příběhem, ten je pohádkově jednoduchý (a to ještě možná některé pohádky urážím) a směruje film k dětem, jenže spoustu drobných hříček si dětský divák nevychutná (nedá mi nezmínit geniální vyjadřování bronzové/zlaté hlavy, kdy by stačilo jenom pozměnit pár slovíček a dostaneme výzvu k třídnímu boji proti agentům imperialismu - vážně, je to dokonalý totalitní vládce). A závěr mi přišel trochu odbytý... Ale konečně má český animovaný film dalšího plnohodnotného zástupce. (13.03.2009)

Jiří Barta je duhej Švankmajer, jeho bizarní postavičky jsou perfektní a ve spojení různých předmětů, které se povalují dlouhou dobu na půdě, je to nádherná kouzelná podívaná! Výborně nadabované postavičky v čele s " Hlavou " jiřího Lábuse jsou bezvadné! K tomu vynikající hudba Michala Pavlíčka (ani se mě nechce věřit, že dokázal zkomponovat tak různorodou hudbu) a vznikl originální animovaný snímek, na který se rád zase někdy podívám. (02.09.2012)

V kině nás bylo celkem 6 a nesedět vedle mě Des2, tak se u toho tolik nezasměju. Nebudu tady rozebírat, jak si pohádku užije dospělý nebo dítě, ale jak jsem si to vychutnal já - 19 letý. Příběh je prostý a nestojí za zmínku. Ale na co bych chtěl především upozornit jsou jednotlivé postavy. Medvídek Mucha (zjevně Alfons), jeho nepřehlédnutelný kufr s KPZetkou (krabičkou poslední záchrany) a věčně nedojezený koláč. Pak hovno Šubrt (pomyslete už jenom ten nápad - udělat hrdinu animované pohádky z hovna), který ve mně zanechával stejný pocit jako pan Brambůrek z Toy Story. Jen mi u něj trochu vadila ta neskrytá reklama na Mattoni. Nejlepší ze všech však byla myška Sklodovská (zjevně Marie Curie), která si dokázala poradit vždy a za všech okolností. Obecně surrealsimus nemám rád, ale tady mi nevadil, ba dokonce mě bavil. Snad jen u jedné nebo dvou scén (hodiny a klonování panenek) jsem byl zmaten víc, než bych chtěl. Vadilo mi násilné našrouboání hraných scén. Přišlo mi to jakoby Bárta nevěděl, jak dál, a tak to nechal prostě na "deus ex machina". K animacím chci jenom dodat, že s takovými omezenými prostředky s jakými Bárta musel pracovat, vytvořil velmi roztomilou pohádku. Jasně, Pixar to není, ale i přes to to ujde. (13.03.2009)