Výměna

Eastwood si vybral dobové drama dvacátých let podle skutečných událostí, nadčasový motiv a herečku, která je i v civilním životě mediální ikonou mateřství. Angelina Jolie se pro roli zoufalé matky doslova narodila- její tvář zračí celé spektrum emocí a právě díky ní nepostrádá film s chladnou režií lidskou sílu. Nerozdává sice kknockouty v ringu, ale chopí se každé zbraně, jako každá matka chránící své dítě. Jiný pohled nabízí postava reverenda Briegeba /brilantní John Malkovich/, křižáka, jenž vede na rádiových vlnách válku proti korupci. Výměna však není jen černobílým příběhem z předměstí. Jak pátrání postupuje, objev sériových vražd přidá krimithrillerové prvky a nakonec se promění v atmosférické soudní drama. Ústřední humanistické téma filmu- boj jedince proti zkorumpovanému systému- však zůstává silné ve všech žánrových podobách. Ačkoliv poslední půlhodina je, přísně vzato, redundantní:) (26.02.2009)

i obyčejný příběh, kde si sedne scénárista, zapojí všechnu svoji fantazii a napíše strhující drama, mě dokáže silně rozhodit, ale příběh podle skutečných událostí dokáže víc.. Výměna je jeden z těch, který nenechá chladným nikoho.. pohřešovat své dítě, je nejhorší noční můra každé matky.. tady zoufalou matku stvárnila Angelina Jolie a můžu tvrdit, že to byl její nejlepší výkon, co jsem viděla.. každý moment jsem ji věřila a byla čím dál více zoufalejší, jako bych já přišla o syna.. Clint Eastwood opravdu ví, jak získat diváky... 95% (05.06.2009)

Klíčová otázka: Jak může starosvětský film bojovat proti institucím? Není v tom cosi schizofrenního? Není, protože Eastwoodovi nejde o kritiku samotné jejich existence, jeho jen popouzí, pokud nefungují, jak by měly. Protože můžeme – a také musíme – orgány politické moci bedlivě sledovat, co nejpřísněji kontrolovat a v případě potřeby si na ně stěžovat (to bychom měli skoro pořád), nesmíme si však stěžovat na samu nutnost a existenci moci, ledaže bychom vymysleli jiný svět, o což se už mnozí pokoušeli, ale zatím vždy neúspěšně. ____ Připomněl bych názor jednoho známého filozofa, který řekl, že nejpůvodnější umělecké dílo vzniká jen v autorově mysli a že jeho realizace a všechno ostatní už je jenom byznys. To není případ Výměny, která stojí přesně naproti filmům točeným na zakázku, neboť z každého záběru, totiž v každém záběru lze vysledovat ohromný cit pro věc. Vskutku uchvacující film, zejména herecky (kdo jiný než herecký Metuzalém Eastwood by měl vědět, jak pracovat s herci) a hudebně (jak říká Tarantino, kdybych uměl skládat jako Clint, dělal bych si hudbu k filmům taky sám). (16.02.2009)

Clint je výjimečná osobnost. Natočit v jednom roce dva úžasné filmy: Výměnu a Gran Torino, navíc v takovém věku, to je neuvěřitelný výkon. Jako u jiných posledních Clintových filmů i zde se vše opírá o velmi silný a působivý příběh, s nímž režisér zachází nanejvýš citlivě, až jakoby s chladným odstupem - rozhodně netlačí na pilu, aby z diváků dostal více emocí. Skvěle vybraní herci předvádí koncentrované výkony, to jak ti známí (Jolie, Malkovich), tak ti zcela neznámí (např. velmi dobrý výběr dětských rolí). (02.10.2009)

„Nikdy se s nikým nebij, ale když si nezačneš, bojuj až do konce.“ Angelina Jolie bojuje úplně jinými prostředky, než jsme u ní zvyklí (v čerstvé paměti mám její abnormální akrobacii z Wanted) a i pokud bychom se shodli, že nakonec vítězí, určitě ne nějak drtivě. Na filmech Clinta Eastwooda, potažmo na Eastwoodovi samém, oceňuji neochotu přijímat kategorické soudy. Nic není jednoznačné, každé rozhodnutí může být zpochybněno. Byl jsem dokonce ochoten akceptovat, že Christine, představena jako trochu tajemná, samotářská žena, ve skutečnosti nikdy syna neměla, že šlo pouze o výplod její fantazie. Vnímám to jako důsledek režisérovy šikovné hry s více žánry, z nichž ani jeden nezaujímá dominantní postavení a – co potěší – „povinná“ romantická podzápletka chybí docela. Muset mermomocí škatulkovat, přijde mi nejpříhodnější označit Výměnu za „caprovský“ film. Eastwoodův silně humanistický souboj jedince proti mnohem mocnějšímu, zkorumpovanému systému, vyznívá podobně rozporuplně jako u Capry a ani kladná hrdinka není zosobněním ryzího dobra (dává přednost práci před synem). Ryzí zlo oproti tomu představuje policejní kapitán Jones, jenž mi byl v podání Jeffreyho Donova krajně nesympatický a jehož hloupě zákeřné chování mi přišlo takřka úsměvné. Útrapy, jimž je kvůli němu Christine vystavena, lze společně se zvratem ukončujícím druhou dějovou linii sarkasticky označit za expozici zaručeně oscarových témat. Osobně bych to viděl spíše jako snahu vytřískat ze silné dramatické látky co nejvíc. Bohužel, s přivěšováním dalších těžkých ozdob se větve zpočátku pevně stojícího stromu ohýbají až k zemi. Film nakonec nemá dost síly zasadit stejně přímý úder jako komornější Million Dolar Baby. Mít Výměna o třicet minut méně, anebo (při její výpravnosti spíše) o třicet minut více, asi bych v kině zůstal sedět ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků. Konec, který jim takto předchází, stejně zůstává skvělým důkazem Eastwoodovy vyzrálosti – osobní i filmařské. 85% Zajímavé komentáře: Mahalik, Jordan, Phillo, Antek (12.01.2009)