Persepolis

Scénář: Vincent Paronnaud, Marjane Satrapi .. V dětství je každý fascinován i zmaten světem dospělých, kdy realitu vstřebává s velkou porcí naivity. Když k tomu přidáte fundamentalismus, revoluční pnutí, válečný konflikt, musí Vás to nějak poznamenat.. Marji Satrapi nám na příběhu svého dětství a dospívání stručně shrne smutné dějiny Íránu i to, do jaké, dodnes zachované, absurdní podoby přerostl. Ženský pohled na dané okolnosti vítám, jelikož na ně jsou kladeny ještě větší omezení, než na tamní mužskou populaci. Dobu a především sebe zobrazuje se značnou ironií a vtipem, při kterém mnohdy spíše tuhne neustálý lehký úsměv na tváři. Zvolená, většinou bezbarevná, animace vycházející z komikové předlohy je výborná, s neotřelým stylovým šarmem. Persepolis je chytrou sondou a odlehčeným pohledem na velký problém současného prozápadního světa, jaký Írán se svým režimem bezesporu představuje. Pochybuji, že Teherán oficiálně uvidí Persepolis dříve, než bude opět někým vybombardován a přiveden na cestu otevřenosti, individuality, svobody. Jenže to je téma spíše pro volné pokračování, asi už ne tolik zábavné. 85%. (29.11.2007)

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny (24.05.2009)

Ach ach, strašně mě to nebavilo. Jedná se v podstatě o novodobou historii Íránu, která je servírování zejména očima dítěte - tedy pro hloupé, což je samozřejmě vždy fajn, protože člověk nemá nejmenší problém vše správně pochopit. Hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická. Každý minuta v její společnosti byla pro mě utrpením. Neuvěřitelně otravná kráva. Dost lidí zde vychvaluje animaci. Osobně nechápu proč. Animaci se určitá hravost a originalita upřít nedá, ale nic to nemění na faktu, že je prostě ošklivá. Pravdou zůstává, že se tvůrkyni podařilo do 90 minut vměstnat všechny strasti, které bylo a je možné v Íránu zažít a na jednu stranu jsem rád, že jsem si určitým způsobem rozšířil obzory. Jen bych uvítal výrazně krásnější kabát a alespoň trošičku sympatického průvodce. Respektive, když už jsme u té emancipace žen, tak povězme průvodkyni! Film není rozhodně blbý ani zbytečný, ale já u něj prostě nepředstavitelně trpěl. Nedokázal si získat ani část mého srdíčka a nějakým způsobem mě pozvat do děje. (02.06.2016)

U tohoto filmu mě zajímal tvůrce. Že má Marjane Satrapi nevšední talent a schopnosti o tom nemůže být ani pochyb. Když o tom člověk přemýšlí v jistém smyslu, tak jen málokteré ženě ze Středního východu bylo dopřáno dosáhnout takového štěstí, aby se prosadila v komiksové nebo filmové branži s vyprávěním svého života. Cením si toho, že měla takovou odvahu pustit se do celovečerního kresleného filmu, který byl v její rodné zemi předem odsouzen k zákazu. Vraťme se však k ději, v něm běhají cizokrajné kreslené obrázky, s kterými film částečně stojí a padá. Marjane Satrapi sděluje vzpomínky a myšlenky prostě a bez okázalostí. Pokud se někdo alespoň maličko zajímá o problematiku islámu a historii, tak zde není také nic převratného, co by vyloženě překvapilo. Největší kvalitou příběhu je emocionální působivost, která je nejsilnější stránkou filmu. Sluší se dodat, že na filmu je pozoruhodné i to, že animovaný film pro dospělé dokáže tak hluboce zaujmout. (05.08.2010)

Tragikomické dětství v revolučních dobách Iráku bylo zajímavou sondou do nedávné historie jednoho národa. Překvapilo mě zjištění, že tam ženské nechodily zašité v černých pytlích odjakživa a náboženský fanatismus s tamními muslimy rovněž tříská teprve pár desetiletí. Následující dospívání v Evropě na mě bohužel mělo stejný účinek jako hypnotika, takže jsem se posledních zhruba 20-ti minut nedočkala. Vizuální stránka se krásně hodila k Marjině rozjívenému, zmatenému dětství, ovšem k té rozumnější, nudnější fázi by imho kromě barvy neškodilo přidat i poněkud dospělejší animaci. Dobrý, jen někdy budu muset dokoukat nebo přečíst v komiksu ten závěr. (20.12.2011)