Pevné pouto

Dobře to dopadlo. Tedy ani ne tak tento snímek, protože jeho konec považuji za mizerný, ale já jsem to přežil. Jako rodič, který dosud nepřerazil hůl o hlavy svých dětí, jsem měl obavu sledovat film o vraždě dítěte, ale nějaký přehnaně přímočarý útok na city se naštěstí nekonal. Papírový kapesník mi sice při každém použití uslzeného smyčce zvědavě vykoukl z kapsy, ale když viděl mé suché oko, tak se smířil s tím, že důvodem jeho použití nebude dojetí, ale cosi z dutiny nosní. Viděl jsem tedy cosi vizuálně působivého a tak emocionálně nevyrovnaného, že jsem to původně chtěl spláchnout alibistickými třemi hvězdami, ale Tucciho přívětivě odporný výkon mne donutil ještě jednu hvězdu přihodit. (02.10.2011)

Silný zážitek. Přestože jsem to nečekal, Peter Jackson ve mě vyvolal hodně emocí, především kladných a po celou dobu si se mnou pohrával přesně, jak by režisér s divákem měl. K ruce měl skvěle vybrané a kvalitní herecké obsazení (Tucci to tedy rozjel, ale všichni se mu snaží stačit), opravdu hodně peněz, dobrou předlohu, ale k úplnému uspokojení mi chybí ještě kousek. Možná to trochu laciné využití (pro mě slavné) Song to the Siren, možná opravdu hodně efektů, které v určitou chvíli jsou spíše ke škodě, ale v druhé chvíli mě totálně odrovnají (viz. přechod z obávaného domu do bažin apod.). Hudba mi chvílemi trochu připomínala soundtrack k Sunshine, takže tu bych pomlčel. Největší problém mám však asi s koncem, který prostě... pro film neustále se pohybující na pomezí temna a světla takový ... zvláštní (spoiler:happyend s vrahem byl laciný a pointa o smyslu pout také). Ty velké peníze jsou tu dost vidět, ale i bez nich by to byl opravdu silný film, skvěle natočený a podtrhující status Jacksona jako velkého režiséra, který nechce zůstat jen u slavné LOTR trilogie. Přes výše zmíněné je však Pevné pouto jedním z mála filmů o posmrtném životě, který opravdu stojí za vidění a jejich představa světa po smrti je... úchvatná. Opravdu silný zážitek hnedka z počátku roku 2010...PS: Jak přicházejí sny i přes nižší rozpočet, jinak laděné efekty a příběh, byl pro mě emočně i příběhově silnější... (08.01.2010)

Tohle byl první film od Petera Jacksona, kterej jsem viděl. Vagínoviny o prstenech a hobitech mě nikdy nezajímaly a jeho ostatní tvorba se ke mně zatim nedostala. A můj dojem? Totální vítězství formy nad obsahem. Část z reality se mi docela zamlouvala. Takovej obyčejnej thriller o jednom obyčejnym sociopatovi (vynikající Stanley Tucci), jehož největší koníček je vraždit 14-letý holčičky. Ještě by to chtělo teda zapracovat na scénáři, protože ty důvody, proč fotr a sestra oběti najednou začali mít na vraha podezření, byly hodně stupidní. Ale tak dejme tomu. Jenže co měly znamenat ty fantasy hovna? To byl teda takovej úlet, že bych to nemoh brát vážně ani pod vlivem LSD. Co se týče herců, tak Stanleyho Tucciho jsem už zmínil, pobavila mě ještě Susan Sarandon v roli babičky, která pořád žere nějaký léky a zapijí to kořalkou, ta Saoněco Onan jakž takž, zbytek nevýraznej. Teda Mark Wahlberg byl výraznej, ale pouze tim, že byl opět výrazně nejhorší ze všech, co se objevili na place a to včetně labradora i toho kudrnatýho cikána. Kdyby Prince Ital Joe nebyl tlustej a mrtvej, tak bych Wahlbergovi doporučil, aby začal opět používat pseudonym Marky Mark, vrátil se k hudbě a zkusil s nim vytvořit nějakej další hit, jakym bylo třeba United. Herectví prostě neni zrovna jeho parketa. (19.06.2011)

Pevné pouto. Film, který patřil mezi mých devatenáct nejočekávanějších filmů, pro rok 2010. Rovněž, jako The Road nedopadl moc dobře. Filmy, od kterých jsem očekával hodně, zklamaly. Naopak Sherlock Holmes, od kterého jsem nečekal nic, zatím vévodí letošní "nadílce". Pevné pouto je skvěle sestříhaný a zrežírovaný film a Peter Jackson zde naplno pouští uzdu své fantazii. Bohužel, fantazie zabírá většinu filmu a po dvaceti minutách už mi ten kýč lezl krkem. Celý snímek bych rozdělil na tři části - před vraždou, mezisvět, závěr. První jmenovaná část byla velmi dobrá, vrah byl dokonale záporně-uchylný. Wahlberg byl skvělej fotr a příběh diváka tlačil do fandění hlavní postavě. Způsob, jakým vrah dostal svojí oběť, byl velmi napínavý. Mezisvět byl děsná nuda, rozvleklá, natahovaná, zbytečná (chvílema mi připomínala reklamu na Coca-Colu). Závěr se mi nelíbil vůbec, protože se v něm vyskytlo až moc nelogičnosti a přehnanosti. Hlavní postava nebyla schopná zahrát tak, abych jí fandil, byla mi spíše nesympatická, než naopak. Co tenhle film srazilo do kolen, byl paradoxně prvek, který na něj měl upozornit. Už při zhlédnutí traileru jsem si říkal, jakej blbec může z dvou minut udělat takový megaspoiler, který prozradí všechny bomby, kvůli kterým se na filmy chodí do kina. 60% 29.01. 2010...19/19 nejočekávanějších 2010 (29.01.2010)

Je fajn, že Jackson jede proti zažitým konvencím při budování napětí. Po chvíli vás ovšem všechny ty makro detaily digitální kamerou a bezpohlavní nebeské výjevy začnou ubíjet stejně jako smutný kukuč nebohého táty od rodiny. Řemeslná síla a řvoucí kotel nápadů, hlavní devizy kdysi nápaditého režiséra, dostávají po několika výborných jednotlivostech (přípravy vraždy, kukuřičné pole) těžký knokaut od vycizelované nebeské selanky. Jak moc tomu chybí silná umělecká vize si člověk uvědomí u bezradné montáže Susan Sarandon i dalších zbytečných exkurzů do duhového nebe. A u toho rampouchového konce se máme vážně ukájet tím, že na každého jednou dojde? (03.01.2010)