Pátek třináctého

film si zaslúži hodnotiť naplno ...lebo režisér dokázal preklenúť mystériu surreálna jedným z najlepších horrorových záverov aký som kedy videl ....diváka necháva v neistote...žije nejaký ten Jason alebo nie .... ?? nebola to len psychodezilúzia hlavnej predstaviteľky ... ???? všetko to teda možno prebehlo len v reálnej rovine a žiadny Jason nežije ....... to čo nasleduje potom ....je už len Minerova konštrukcia (sur)reality o paraexistencii nesmrteľného Jasona ..... ktorého anatomické skupenstvo nerešpektuje zásady fyzikálnej deštrukcie a dekompozície .... tomuto story teda pridáva horrorový grád práve reálna uskutočniteľnosť ....čo sa už o žiadnej z ďalších častí nedá povedať ( aspoň doteraz veda nezaznamenala ani jeden prípad tak extrémnej odolnosti organizmu ..ako to bolo u Jasona ). (05.05.2005)

Pátek třináctého je patrně jediným filmem mezi všemi těmi filmovými ságami o vraždících maniacích v maskách a ostatních kultovních zabijácích, v jehož premiérovém díle se hlavní postava v podstatě vlastně vůbec nevyskytuje. Naproti tomu, že tento snímek přivedl do hororového žánru jednu z těch nejlegendárnějších postav, statného maníka s hokejovou maskou a mačetou, úvodní díl celé této obsáhlé ságy není zase až tolik přelomový, ani děsivý. Napětí, ani samotný příběh není budován natolik zdařile, aby dokázal navodit příjemné mrazení či strach a kde bychom s hrůzou očekávali následující děj. Atmosféra je však docela vydařená a skvěle ji dotváří onen známý hudební motiv Harryho Manfrediniho. A stejně, jako si třeba při Elm Street každý vybaví Freddyho, Camp Crystal Lake bude vždycky patřit Jasonu Voorheesovi na Friday the 13th:) Po zhlédnutí jsem si také uvědomila, že Pamela Voorheesová je mnohem větší magor, než její milovaný synáček Jason:) (21.03.2013)

Přímočarý a zábavný slasher s chytrým nápadem, že většinu filmu není jasné, kdo vlastně osazenstvo kempu u Crystal Lake masakruje. To je navíc podáno účelnou formou, kde kamera chvílemi zastupuje pohled vraha a chvílemi je prostě filmovou kamerou ukazující určitou scénu, přičemž vzniká napětí v tom, že ne vždy je okamžitě jasné, jakou roli v konkrétním záběru zrovna kamera má. Navíc film drží jednotu místa a času, takže vše je kompaktní a napínavé. (13.04.2009)

Jeden z filmů, který nastartoval v budoucnosti tak oblíbený subžánr (teenagerovských) vyvražďovaček. Sice to není nějaká velká sláva, chvílemi je to docela nuda, ale svoji atmosféru film má. Na staré horory moc nekoukám, ale tento mě dokázal svým zpracováním docela zaujmout. Některé momenty jsou vážně napínavé a párkrát jsem se i leknul. Konec ve stylu "bába se vrací poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté" se mi už moc nelíbil a působilo to hodně divně, ale jinak jsem si film užil a už se těším na další pokračování. 65% (30.12.2010)

Tento prvý Piatok 13 je jasné nízkorozpočtové B-éčko. Ale za ten rozpočet čo mali tvorcovia to dopadlo slušne. Režisér Sean S. Cunningham(ktorý okrem tohto nemá na konte nič významné) a scenárista Victor Miller(pôsobil len na scenároch a len na Piatkoch 13 a to:1,6,8,10 a FvJ) mali k dispozícií len $700,000(ale taký TCM ´74 mal len 140 000) a tak vyskakovať s trikmi nemohli, klasické zabodnutie sekery do hlavy či podrezanie krku bohate stačilo. Hlavne to nebol len ďalší tuctový horor kde sa vraždí sem a tam. Tu ide hlavne o atmosféru, Vrah ktorého identitu sa dozvieme až na samom konci filmu sa len objaví zriedka a aj to keď ide na vec. Veľkým plusom pre tento film bola hudba, na to či či či ha ha ha sa nedá zapomenút doteraz. Mám rád tieto Main Theme jednotlivých hororou tak ako u Haloween, či Nightmere aj tu je to proste 50% filmu resp. atmosféry. Režisér Sean S. Cunningham spravil to čo vystihuje veta Za málo peňazí veľa muziky. Inšpirujúce pre ďalšie a ďalšie horory bola predovšetkým kombinácia dvoch hlavných aspektov ktoré som už tuším v nejakej svojej recke spomínal: mladosť a prostredie. Mladí ľudia umierajú lepšie než starci, mladí ešte vedia utekať a majú silné hlasivky a čo sa prostredia týka. Nejaký zámok či hrad z filmu Dracula či Frankensteina je síce pútavý, ale chatkový tábor pozná každý z vlastnej skúsenosti tiež aj ako cestu na WC počas noci. Takže čím viacej sa divák stotožní s prostredím tým je väčšia šanca že sa bude báť. Možno toto všetko vtedy nevedel ani samotný režisér, no mi to už vieme :) Celá recenzia: TU (03.05.2006)