Pátek třináctého

Přímočarý a zábavný slasher s chytrým nápadem, že většinu filmu není jasné, kdo vlastně osazenstvo kempu u Crystal Lake masakruje. To je navíc podáno účelnou formou, kde kamera chvílemi zastupuje pohled vraha a chvílemi je prostě filmovou kamerou ukazující určitou scénu, přičemž vzniká napětí v tom, že ne vždy je okamžitě jasné, jakou roli v konkrétním záběru zrovna kamera má. Navíc film drží jednotu místa a času, takže vše je kompaktní a napínavé. (13.04.2009)

Začiatok americkej slasher horrorovej série "Piatok trinásteho" bol dosť nevýrazný. Taký nenápadný. Bol to obyčajný, béčkový vyvražďovací horror. Celé to nabralo potrebné vražedné obrátky až s nástupom Jasona Voorheesa. Tento nemŕtvy, bezcitný, vraždiaci maniak v úvodnej časti chýba. Šialená pani Pamela Voorheesová ma moc nezaujala. Jej syn to však v ďalších pokračovaniach poriadne roztočil a z "Friday the 13th." sa vďaka nemu stala kultová horrorová séria. *** (27.01.2017)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

První whodunnit camp slasher. Inspirace veleúspěšným Halloweenem je jasná - i tady tajemný vrah krájí teenagery - ale dochází k několika posunům. Narozdíl od nekrvavého Halloweenu se tu tlačí na gore, které je díky Savinimu nápadité a nepříjemně přesvědčivé, identita vraha není známa od úvodní scény, ale naopak se ji dozvídáme až na konci, a zásadně se mění i kulisy - vrah neřádí na maloměstě plném lidí, ale zabíjí v odlehlém táboře u jezera, kde skupina hrdinů není ve svém domovském prostředí a kde jsou odkázáni jen sami na sebe. Scénář nepřekračuje originalitu a sofistikovanost strašidelné historky od táborového ohně, což posiluje dojem, že jde jen o samoúčelný gorefest a shocker pro teenagery, což Pátek taky je. Nad podobné filmy ho nepovyšuje nějaký umělecký přesah, ale že je dobře odvedeným řemeslem - od stylového úvodního titulku s rozbitím skla, přes romantický přírodní setting, pěkné holky a parádní Saviniho krvavé efekty, až po památnou závěrečnou lekačku. Ta byla inspirovaná lekačkou na konci Carrie, ale zatímco tam šlo o laciný jumpscare na konec, tady působí závěrečná lekačka mýtotvorně (končíme zjevením Jasona, který od dalšího dílu převezme sérii). Kapitolu samu o sobě pak představuje ikonický hudební motiv, který nám po vzoru Čelistí zvěstuje blízkost vraha a zásadně přispívá k ponuré atmosféře. To vše dohromady dává solidní bilanci, ale kvůli absenci děje a zajímavějších postav/herců mě to s odstupem času jako celek nudí. Napínavá mi přijde jen scéna v umývárně a užívám si romantické prostředí tábora v lese u jezera. (22.10.2006)

Vzhľadom na zmiešané reakcie na jednu z klasík žánru som pre istotu očakával skôr sklamanie. Musím ale skonštatovať, že po väčšinu času ma Piatok trinásteho držal v napätí a dovoľoval mi obdivovať výber lokácií, POV vraha, typologicky fajn vybratých hercov a svojim spôsobom aj milo naivne nakrútené vraždy, keď by postavy väčšinou mohli kľudne utiecť, ale akoby dobrovoľne sa nechávajú ubodať. Je fajn, že postupne preberá vládu noc, menej fajn ale je, keď preberá vládu skutočný, necharizmatický vrah. Keďže je vďaka popkultúre všeobecne známe, kto tu vraždí a záverečný zvrat patrí medzi ikonické zábery žánru, tak v tomto smere film už prekvapiť nového diváka nemá čím. (14.07.2018)