Pátek třináctého

Jeden z filmů, který nastartoval v budoucnosti tak oblíbený subžánr (teenagerovských) vyvražďovaček. Sice to není nějaká velká sláva, chvílemi je to docela nuda, ale svoji atmosféru film má. Na staré horory moc nekoukám, ale tento mě dokázal svým zpracováním docela zaujmout. Některé momenty jsou vážně napínavé a párkrát jsem se i leknul. Konec ve stylu "bába se vrací poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté" se mi už moc nelíbil a působilo to hodně divně, ale jinak jsem si film užil a už se těším na další pokračování. 65% (30.12.2010)

Když jsem se podíval do kalendáře a zjistil jsem, že je pátek třináctého, tak mi okamžitě bylo jasné, na co se večer podívám. A mé očekávání byla možná až moc vysoká… takhle Friday the 13th není špatný horor, jen má hodně mizernou režii (jakoby místy režisér zapomněl, že točí horor) a navíc jsem věděl pointu (díky sérii Scream, například) takže jsem si ani ten závěrečný twist (jestli se tomu tak dá říkat) nedokázal vychutnat. Ale co jsem si naopak vychutnal, byla ta atmosféra - kamera i když by se mohla zdát špatná, jenom umocňuje napětí a různé lekačky fungují i dneska. Navíc právě tady vznikají všechna klišé, z kterých si již mnou zmíněná série Scream utahuje (postavy, které řeknou "I'll be right back", fakt nepřijdou zpět, je tam tma, tak se tam musím jít podívat jen s baterkou nebo i bez ní atd.) Zkrátka a dobře, tento film možná nedosahuje kvalit jiné strašidelné lokace (ano, mám na mysli Elm Street) ale něco mi říká, že u Crystal Lake se mi bude líbit. 70 %. (17.01.2012)

Jason Vorhees máchl mačetou, ale posekal kolem sebe maximálně lístky z osiky. První díl proslulé slasher série byl slabota, už jen tím, jaký neschopný režisér se ujal jeho realizace. Takového neschopa aby pohledal. Má k dispozici takového charismatického kabrňáka zabijáka a přitom je to taková vlezlá nuda. Nejhorší je film v gore. Jeho mimořádně neumětelské provedení se nejvíce projevovalo u zamordovaného Kevina Bacona, kterého snad polili Hellmansem, a on z lůžka jen zvolat reklamní slogan "je prostě to nejlepší". No smál jsem se ještě asi půl hodinu u toho jeho výrazu. Kupodivu film jako komedie fungoval náramně. Mordy přímo odfláknuté a směšné ve srovnání s dnešními horory, navíc jich bylo málo. A to vše zcela s nulovým napětím. Hlavně celkově nepříliš sympatický styl režiséra Seana Cunninghama, kterému bych dal natočit jen tu reklamu na kečupy. Mám pocit, že by dosral i tu a ve výsledku by z toho měl majonézu. Tenhle film zrovna tak. Láká na to, jak je ultra drastický, a přitom je to taková ubohoučká slabota. Po technické stránce film u mě úplně propadl. Stará mega srajda. Ani trochu nelíbilo. 0% (17.07.2012)

Začiatok americkej slasher horrorovej série "Piatok trinásteho" bol dosť nevýrazný. Taký nenápadný. Bol to obyčajný, béčkový vyvražďovací horror. Celé to nabralo potrebné vražedné obrátky až s nástupom Jasona Voorheesa. Tento nemŕtvy, bezcitný, vraždiaci maniak v úvodnej časti chýba. Šialená pani Pamela Voorheesová ma moc nezaujala. Jej syn to však v ďalších pokračovaniach poriadne roztočil a z "Friday the 13th." sa vďaka nemu stala kultová horrorová séria. *** (27.01.2017)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)