Pátek třináctého

Začátek malinkého utrpení. Jason Voorhees nikdy nebude mým oblíbencem. Otázkou je, jestli s čím dál víc plesnivějšího a červama prolezlejšího xichtu se zastaralou maskou a mačetou jde vůbec něco víc vytřískat, když už natočili 9x to stejný, a ani to desáté, omlazané scifi nestálo za nic. Je opravdu smutné, když ho po deseti pokusech musel pumpnout až Freddy, což považuju za lepší biják než všechny samostatné P13. Vrchol série podle mýho přichází se třetím dílem. (13.10.2013)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

Nepochybně zásadní počin, který navždy změnil tvář moderního horroru. Je otázka, jestli k lepšímu, ale éra slasheru rozhodně přinesla mnoho dobrého, i když za cenu ztráty originality. První díl je rozhodně řemeslně kvalitní a coby slasher funguje skvěle, jako Pátek 13 ale nutně zaostává za dalšími díly. Přesto nemůžu hodnotit jinak než plným počtem, je to legenda a sakra zábavná legenda. Jednou ročně rozhodně neuškodí. (24.09.2004)

No, není to zas až tak hrozné. Alespoň ne do chvíle, kdy se objeví paní Vorheesová v celé své kráse. Do té doby to je tuctový vyvražďovák v pěkné přírodě s překvapivě ne až tak do očí bijícím scénářem a hereckými výkony (až na výjimky) a omluvitelným rozdělováním ( jelikož dlouho přeživší netuší, že se vůbec něco děje). Jak už jsem ale předeslal, představitelka paní Vorheesové snímek dosti shodí, jak svým neuvěřitelně trapným vystupováním, tak i značnou nešikovností. Jak si mohli tvůrci myslet, že je možné míti strach z 50-ti leté babky, co je ráda, že udrží sekyru a popoběhne pár metrů? Samotný závěr užuž pomalu vypadal na sériózní překvapení. Nakonec z toho však sešlo. Škoda. (16.10.2006)

Jako by se Sean S. Cunningham snažil propašovat mezi listy Carpenterova Halloweena průklepák, aby dostal jeho přinejmenším 70ti procentní kopii. Ovšem narozdíl od legendárního zabijáka s bílou maskou, tady už šlo jen o likvidaci teenagerů zastřešenou pod rouškou hororu. Celkový scénář je poměrně suchý, scény vražď nikterak originální a i když Kevina Bacona v jedné z jeho prvních roliček okrají slušně, nedá se najít nic převratného. Ten kdo si pustí nejdřív některý z následujících dílů (teda spíš těch 3kou počínaje) asi si bude drobátko klepat na čelo, neb něco jako šílenec s hokejovou maskou se tu opravdu neobjeví. Možná, že je to na jednu stranu dobře, neb máti dokáže mít leckdy větší vražedný apetit než její pasterizovaný synáček, ale pro jednu z dnes již kultovních sérií to neznamené víc než 3 hvězdičky. To je jako postavit si stan na mraveništi. Sice si odnesete krásný trampský zážitky, ale za poštípanej zadek to opravdu nestojí. (02.08.2004)