Můj pes Skip

"Čím to je, že ako deti chceme , aby čas utiekol čo najrýchlejšie, chceme rýchlo dospieť, aby sme zase ako dospelí chceli presný opak..." Neplánoval som to sledovať, ale deti v nedeľu doobeda tradične zasadli a ja som hneď v úvode zahliadol K. Bacona a to rozhodlo. Príbehov o tom, ako rodičia kúpia malému synovi psa tu bolo veľa, ale tento je predsa trochu iný. Oceňujem hlavne osadenie príbehu do povojnového obdobia, ale film sa od iných podobných odlišuje aj Baconovým vojnovým zranením alebo nejednoznačným hrdinom. "Najlepší Hitlerov kamarát" mohol dostať o čosi väčší priestor. Najviac však poteší kvalitné herecké obsadenie a dojal ma i samotný záver , kde miesto malého chlapca hovorí už dospelý muž, ktorý má na svet už iný pohľad, ale na svojho milého psa Skipa nikdy nezabudol. Film občas pobaví (útok na Hitlera), ale dokáže i dojať a isté je, že oči psíčkarov neostanú suché. 80%. (17.08.2014)

Film je vážnejší, i když stále milý a veselý. Plachý chlapec, který si raději čte, než aby lítal venku po hřišti s míčem. Ostatní chlapci ze ho terorizují a dělají si z něj otloukánka. Všechno se změní, když dostane k narozeninám pejska. Najde tak ztracené sebevědomí a kamarády. Srdceryvný proslov na konci filmu mi do dneška leží v srdci a kdykoliv ho slyším, neubráním se slzičce. Takže pokud milujete srdcervoucí filmy o zvířatech a lidech, přátelství mezi nimi a jste tak trochu masochisti a rádi si trháte srdce těmito momenty, tak je Skip přesně pro vás. Navíc i hudba je opravdu krásná. Zasloužil by si červené hodnocení. - "That wasn't totally true. For he really lay buried in my heart." (20.07.2017)

Po delší době viděno podruhé, v ranních hodinách svátečních, a opět příjemné potěšení, které neurazí. Gerecky i příběhově dobře zvládnuté, s patřičnou dávkou nostalgie i sentimentu, což je pro podobné "příběhy z dětství" naprostá nutnost. K 4* chybí opravdu jen kousek, mimo jiné důvod, vidět snímek znovu (když nepočítáme náhodu:)). (28.10.2009)

Pejsek je nejen nejlepším přítelem člověka, ale v mnoha případech bývá i nejlepším přítelem dítěte. Já jsem měl to štěstí, že jsem mohl vyrůstat spolu s jedním milým malým pejskem, a od té doby jsem skoro nezažil, jaké to je žít bez pejska. I teď, když píšu tento komentář, leží na mém klíně můj nejlepší psí kamarád. Proto nemohu a ani nechci být objektivní při hodnocení tohoto filmu. Film o jednom přátelství chlapce a pejska, o ničem jiném vlastně ani tento film není. No dobře, vzhledem k tomu, že se odehrává během války, jsou zde i charaktery, které se nějakým způsobem vyvíjejí na pozadí válečného konfliktu, ale vždy je to znovu jen o chlapci a jeho pejskovi. Film jsem viděl poprvé v dětství, když mi mohlo být nějakých 15 let, a poté znovu až nyní ve svých 30 letech. Napoprvé jsem na konci filmu brečel a zapřísáhl se, že kvůli tomu konci už film nikdy nechci vidět. Ale touha připomenout si tento film byla silnější, a po těch 15 letech na mě ten konec zapůsobil úplně stejně. Opět mě to rozsekalo. A jsem zvědavý, kolik let nechám uplynout mezi tímto mým druhým zhlédnutím a následným třetím zhlédnutím. Každopádně uděluji lepší čtyři hvězdy. (05.02.2017)

Willie určite nepatrí k chlapcom, ktorý by prekypovalo sebavedomím. Možno za to môže jeho až prehnane prísny otec alebo jednodcuhý fakt, že Willie má radšej knihy ako športové hry. Jeho jediným priateľom sa stáva mladý muž zo susedstva, ktorý však odchádza do armády na európsky front. Možno aj preto sa Willieho matke podarí presvedčiť otca, aby Williemu dovolil mať malého psíka. Od tej chvíle sa Willieho život, ale najmä Willie zmení na nepoznanie... (25.06.2014)