Křižovatka osudu

Na korejské dramata lidských vztahů a osudů to pořád ještě nemá, ale překvapilo mne, že i tento film mne donutil přemýšlet, jak je život křehký..."Nebojím se smrti. Ale myšlenka, že jsem nedokázala žít? Ta mne děsí!!"...Plně se ztotožňuji s touto větou a opravdu většina lidí se frajersky smrti nebojí, ale když už taková tragédie či nemoc příjde do naších životů, večer si každý před spaním, pokládáme otázku: "Co po smrti?Proč žiju?Žil jsem vůbec?..Když pak člověk neví, tak smrt je pak naším bububu... (20.08.2008)

"Křižovatka osudů" – tak nějak by se měl jmenovat tento smutný, ale citem naplněný film. Křižovatka, na které se setkává hned několik smutných osudů, ... křižovatka, která dá každému z nich jiný směr, ... a konečně i křižovatka, která všechny ty osudy spojí. Je to film, který normálního nebo citlivějšího diváka osloví a také film, který by nenormální předůležití studení cynikové vidět raději neměli, protože cynikovi "nic nevysvětlíš" (viz komentář Rosomak). Nemusí být všechny filmy dějově nepředvídatelné a naprosto uvěřitelné (viz komentář DavidS). Vždyť osudy lidí jsou někdy tak prazvláštní a něco podobného se přece klidně může stát i tomu nejcyničtějšímu cynikovi. Co je na tom neuvěřitelného? Rád jsem věnoval 101 min svého volného času sledování tohoto příběhu a rád se na něj po čase opět podívám. PS: zde na ČSFD příliš časté a zneužívané slůvko "klišé" v hodnocení filmů není na místě. Slovník cizích slov uvádí pod výrazem "klišé" tento význam: zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat. Použít slovo "klišé" lze tedy např. při hodnocení slovních vyjádření politiků, ale evidentně ne v těchto případech. Používat příliš často slůvko "klišé" znamená, že dotyčný nemá dostatek jiných slovních vyjadřovacích schopností v českém jazyce. Hlavně, že umí EN a dává to dostatečně na obdiv. (31.10.2008)

Připravte se na to, že ve filmu se hodně brečí. Každá z hlavních postav brečí hned několikrát a pár z nich občas předvede i slušný záchvat vzteku. Ve vážně pojatém filmu o smrti a umírání nejde čekat třeskutou komiku. Snímek je takový úhledný, emoce jsou sice vypjaté, ale umírání je podáno s melancholickou elegancí a od druhé půlky snímku se objeví i naděje. /můj komentář č. 5500/ (04.09.2015)

Citové vydírání nemám rád. A když to z Vás film tahá, jak z chlupaté deky, dlouho u toho nevydržíte. Křižovatka osudu je hrozně smutnej film, plnej odsouzení, utrpení, upřímnosti a odevzdání. Filmem se celou dobu táhne smutná atmosféra a čekání na nejhorší. Kdo má na takové filmy pořád koukat? Nedávno zrovna jsem viděl 127 hodin. Konečně jsem mohl říct, že tak nádhernou oslavu života jsem ve filmu snad ještě neviděl. Ale tady? Zmar a pláč, který se ve filmech objevuje neuvěřitelně často. Proč? (31.01.2011)

Přesto, že je hra na city sprostě prvoplánovitá a celý film nezadržitelně směřuje k prachsprostému ždímání emocí, tak jsem se dojetí na konci neubránil. Rails & Ties jsou povedeným dramatem s kvalitními herci. Už jen samotný Kevin Bacon je zárukou dobré podívané, navíc mu brilantně asistuje Marcia Gay Harden. Někomu může "příběh" připadat šíleně uslzený, někdo se může pozastavit nad mnoha děrami ve scénáři a nereálným chováním charakterů... Já jsem snímku vyčítal všechny tři věci, a přesto jsem po jeho skončení nelitoval příjemně strávené hodiny a půl. Bacon by se měl soustředit na dramata, ne se každý rok nepochopitelně zahazovat s průměrnými komediemi. (14.03.2010)