Poslední cesta

When one falls, another brings him home. Většinou je mi z Američanů, konkrétně z jejich někdy velmi nevkusnému patriotismu na zvracení. Tady jsem celkem věděl, do čeho jdu a předem jsem se připravil. Bohudík jsem ani nemusel. Některé projekty HBO jsou výborné a tohle je jeden z nic. Umírněná režie, umírněná hudba a umírněný Bacon způsobují, že některé momenty, u kterých bych jiný film vypl, působí naprosto přirozeně a uvěřitelně. Rozhodně si nehodlám myslet, že všech 300 miliónů Američanů zamáčkne slzu, když se s něčím podobným setkají ale minimálně respekt, s jakým se USA ke svým vojákům chová, je pozoruhodný a pokud Chance opravdu "prožil" takovou cestu domů v doprovodu plukovníka Strobla, tak si plný počet zaslouží. "He died like a hero, but more important is, he lived like a hero." (24.05.2009)

Drahá paní a pane Phelpsovi, nemohu najít slov, abych Vám řekl, jak je mi líto Vaší ztráty. Po celou cestu bylo s Chancem jednáno důstojně, s úctou a ctí….. Když se řekne ,,Operace Irácká svoboda“, většinou jde o filmy o umírání. Tento je o mrtvém a jeho poslední cestě. K.Bacon se snaží přesvědčit, že armáda USA není masokombinát a že za vojákem je třeba vidět hlavně člověka. A za mrtvím vojákem HRDINU, který dokud se ,,pohybuje“ je nějakým způsobem na živu. Ti ostatní zase o tom, že Amerika je na své hrdiny hrdá! Přiznávám, že důvodem ke shlédnutí nebyl svobodník ani plukovník. Šlo čistě o sobecký pohled za ,,oponu“ nedílné součásti válku. Nevěřil bych, jaká pravidla existují, co vše se musí dodržovat. A to, co ve mně probudilo city bylo nějak navíc. Možná to bylo kýčovité, ale působivé rozhodně ano! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.06.2009)

Záměrně melancholický agitační film útočící na city a národní uvědomnění. Těžko se to asi dalo o tomto tématu natočit jinak, ale když se nad filmem člověk zamyslí, proč vlastně filmovat právě cestu rakve domů jako celovečerní film? Celé to téma mě prostě irituje. Chybí mi tam alespoň vzdálený příběh vojáka. (14.09.2019)

Úcta, smutek a vděčnost doprovázejí na poslední cestě tělo mladého muže. Tentokrát perfektně zvládnutý americký patriotismus, protože je neokázalý, nepředvádí se velkými gesty, jen důstojnými rituály, které vedou mrtvého domů. Jsou nesmírně důležité, dávají jistotu, jak se vypořádat se situací, která by mohla být na člověka příliš. Pevná šablona pravidel a postupů je oporou a pomáhá přeživším a to včetně těch, kteří mladého muže v rakvi za živa neznali. Přesto mu při jeho smutném návratu prokazují respekt. Pro ně i pro nás se tak z tisíců anonymních padlých ve válce v Iráků najednou vynořuje konkrétní lidská tvář, která tak dává tvář i všem dalším obětem. Skvělý nápad, jak i v době otupení z tolika zpráv o mrtvých a padlých, ukázat, že to není nějaká jednolitá masa neznámých vojáků, ale že jeden každý z nich byl individualita a člověk. ____ Ten film je pomník, který nedrtí mramorem, ale dojímá nenápadným prokázáním poslední úcty. Vlastně je to téměř dokumentární cesta důstojníka, který doprovází do rodného města mrtvého vojáka v rakvi. Přesto mezi nimi vznikne, no, přátelství asi ne, ale určitě spříznění. (08.09.2015)

Neskutečně emotivní. Ačkoliv takové tlačení na emoce nemám rád, navíc ve spojení s americkým patriotismem, tak tady to se mnou hodně zahýbalo. Například scéna s automobily. Neměl jsem ani nejmenší představu, jaký obrovský proces se skrývá za eskortováním padlého vojáka domů. Kevin Bacon je čím dál tím lepší. -"For Lance Corporal Chance Phelps (1984-2004) and for all fallen, military and civilian." (14.05.2009)