Poslední cesta

Velmi příjemný snímek, který je možná víc dokumentem než vojenským dramatem. Jde především o poctu americkému vojákovi, a přestože i mně se leckdy zdálo přehnané vlastenectví a režisérovo citové vydírání trochu příliš, vlastně mi to ve výsledku ani tak nevadilo. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by šlo natočit o cestě ostatků jednoho vojáka napříč Amerikou tak citlivý film, jenž mě upoutá bez dutání na hodinu a půl k televizi. Musím se přiznat, že na mě Taking Chance zapůsobil. "Na motivy skutečné události" dávám stranou, jako u pacifisty by to stejně příliš nevyznělo. Nicméně nejde o první film, kde bych si všímal, jak jsou Američané hrdí na svoji vlajku, na svůj národ a na lidi, kteří jim slouží. Z tohodle pohledu jsem až trochu záviděl a došlo mi, že ne jen tak pro nic za nic mají nejlepší armádu na světě a vůbec se za považují za řekněme světovou elitu. Třeba to není nejlepší pohled na sebe samého, ale ono to někdy stačí a já díky za další nahlédnutí do americké psychiky. (70 %) (18.08.2012)

Drahá paní a pane Phelpsovi, nemohu najít slov, abych Vám řekl, jak je mi líto Vaší ztráty. Po celou cestu bylo s Chancem jednáno důstojně, s úctou a ctí….. Když se řekne ,,Operace Irácká svoboda“, většinou jde o filmy o umírání. Tento je o mrtvém a jeho poslední cestě. K.Bacon se snaží přesvědčit, že armáda USA není masokombinát a že za vojákem je třeba vidět hlavně člověka. A za mrtvím vojákem HRDINU, který dokud se ,,pohybuje“ je nějakým způsobem na živu. Ti ostatní zase o tom, že Amerika je na své hrdiny hrdá! Přiznávám, že důvodem ke shlédnutí nebyl svobodník ani plukovník. Šlo čistě o sobecký pohled za ,,oponu“ nedílné součásti válku. Nevěřil bych, jaká pravidla existují, co vše se musí dodržovat. A to, co ve mně probudilo city bylo nějak navíc. Možná to bylo kýčovité, ale působivé rozhodně ano! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.06.2009)

Vůbec ho neznal. V Iráku bylo jeho pracovní náplní sčítání ztrát v operačním štábu. Přesto se dobrovolně přihlásí jako eskorta mrtvého devatenáctiletého vojáka, který zemřel při operaci nedaleko Bagdádu. Dlouhé putování rakve se všemi vojenskými poctami z Iráku až do vojínova rodiště ve Wyomingu je pro podplukovníka Kevina Bacona zároveň hledáním sama sebe. Téma nezvyklé, výsledek prostý, ale místy působivý. Přepečlivý podplukovník jasně poukazuje na národní hrdost, jede přesně podle lajny, s ostatky nenechá zacházet jinak než s totální úctou a důstojností. Pro Středoevropana je samozřejmě onen patriotismus absolutně přepálený, navíc diváky, kteří milovali Kevina Bacona coby slizkého vrchního dozorce ve Spáčích, zpočátku sympatického kriminálníka v Divoké řece či v jeho kladných rolích (Tajemná řeka), zamrzí, že svůj jediný Zlatý glóbus získal právě za tohle nezávislé drama. (16.12.2022)

Film o národní hrdosti, která je však místy opravdu přehnaná. Jedná se o film natočený na základě skutečných událostí, kdy už jednoho důstojníka, podplukovníka Strobla, nebaví jen pořád pracovat na velitelství v kanceláři a přihlásí se tak dobrovolně jako čestný doprovod k převozu ostatků devatenáctiletého desátníka, který padl v Iráku. Nic víc, nic míň. Na začátku sledujeme očišťování těla padlého vojáka a poté už jen rakev kterak je přepravována do rodného města onoho udatného Američana. Ale proč si potom tento film vysloužil takovou pozornost, proč je přijímán a hodnocen s nadšením, proč si Kevin Bacon vysloužil za svou roli v tomto filmu Zlatý glóbus? Existuje na to zřejmě několik odpovědí. Tou první je, že se tohoto námětu ujala televize HBO, která prostě minimalistické televizní filmy umí točit s noblesou a která má všechny filmy ze své produkce velmi kvalitní. Druhým důvodem patrně bude to, že se můžeme dozvědět něco více o nakládání s ostatky padlých hrdinů, o tom, jak to celé probíhá, a to je to, co mnohé diváky může k tomuto filmu přilákat. Zatřetí je tenhle film o americké národní hrdosti, o uctění mnoha padlých vojáků a jakési poctě těmto lidem, kteří padli za vlast, a jako takový bezpochyby funguje. A konečně je tu úžasný herecký výkon Kevina Bacona, který celou dobu vypadal, jako by to skutečně velmi emočně prožíval a jako by to celé pro něj bylo doopravdy. Jistě, po nějaké době už mě štvalo to nekonečné salutování směrem k rakvi a vůbec mi přišel ten patriotismus mnohokrát velmi přehnaný (scéna s auty na silnici). Ale důležité je, že film funguje, že je velice vydařený, a že se díky němu dozvídáme zase něco nového a nahlížíme pod pokličku někam, kam bychom jinak nahlédnout nemohli. Proto, ale samozřejmě i z důvodu, že se mi film velmi líbil, jsem se rozhodl udělit nadprůměrné čtyři hvězdičky. (31.01.2010)

Autori tohoto príbehu sa hneď od začiatku snažia zaplaviť divákov, teda nás - emóciami. Či a ako sa im to darilo nechám nech posúdi každý z vás. Snímok je to veľmi pekný, ale pravda je taká, že ma nijak zvlášť neoslovil. Teda okrem tej ušľachtilosti a pocte. Lebo je to príbeh o vzdaní pocte ľuďom - príslušníkom armády, ktorý sa oddali službe vlasti a za svoju vlasť padli. A druhom rade je to pocta tým, ktorý ich sprevádzajú na poslednej ceste ....ceste domov. A to považujem za ušľachtilé. Vzdať poctu hrdinom - hrdinom vlasti ( a nemyslím, že tu ide len o vojaka ameriky...verím že ide o všetkých ľudí služiacim svojej vlasti a tudiž akákoľvek zmienka o amerikanizmus mi príde čisto ako vec politická a neobjektívna z pohľadu toho čo to tvrdí...). (06.12.2009)