Taková je Anglie

║Rozpočet £1,5milióna║Tržby USA $329,379║Tržby Celosvetovo $8,155,222 ║ Ozaj krásny obraz Angličanov, fakt výstižné, herecky veľmi pôsobivé a dej určite zaujme aj keď ide o dosť krutú sondu do spoločnosti. /videl v kine: 55%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (05.04.2010)

Film bez nějaký silný dějový linky, spíš pojatej jako náhled do subkultury z pohledu mladýho kluka a zároveň jako vyobrazení tehdejší doby, myšlení, politický situace i dopadů války, která probíhá na druhý straně planety a přesto ovlivňuje životy a zdraví lidí v Anglii. Nutno říct, že to všechno film dělá na výbornou a to i s pomocí několika silných scén podpořených skvělou hudbou. A herecky samozřejmě naprosto parádní - co čekat, od Stephena Grahama, Joe Gilguna nebo Jack O'Connella. Některý komentáře toho typu, že film obhajuje "rasistický hnutí skinheads" akorát vyjadřujou za 1) nepochopení filmu (páč vážně nevím, ve který části snad film hájil rasismus) a za 2) základní neznalost skinheadský subkultury a automatický považování jejích členů za nácky. (07.08.2016)

Rok '83. Jedinečný vhled do života obyčejných lidí v neobyčejné době. Právě slovo vhled je to co tento nezávislý film odlišuje od velké většiny podobně laděných filmů. Autobiografickými prvky zmizelo jednoduché černobílé rozlišení postav. Postav maloměstských znuděných výrostků v postimperiální verzi doby temna. Postav žijících si vlastní život, ne život vykonstruovaný perem scénáristy. I zde se chvíle každodenní radosti a nudy jen zřídka střídají s dechberoucími dramatickými momenty. S přibývajícími díly se tak této první a nejvíce šokující „epizodě“ dostává stále větší hloubky a člověku najednou dochází že možná nesleduje jen nějakou partičku z anglických West Midlands, ale dost možná i své vlastní okolí. (22.01.2012)

Konečně film, který ukazuje rozdíl mezi opravdovými skinheady a nacisty. Herecké výkony jsou přesné a hrozně se mi líbilo, jak tam byla ta skinheadská móda a vysvětleno, že praví skini NEJSOU rasisté a bylo mezi nimi i hodně černochů. Všichni poslouchali ska a reggae, ale samozřejmě se dočkáme i střetů s nácky, kteří mají bohužel velmi podobnou image. Atmosféra chudé Británie je vystihnutá moc dobře. (21.08.2012)

Stylový a zároveň maximálně realistický obraz thatcherovské Anglie 80. let minulého století s důrazem na problematiku sociální, přistěhovalectví a především na vznik subkultury skindheads, a to na základě osudu dvanáctiletého chlapce Shauna (jehož brilantně zahrál Thomas Turgoose). Tematických rovin najdeme však vícero. Absolutorium zaslouží nabušený soundtrack, jakož i výběr herců, výkony i typizace jimi představovaných postav. Stejně tak nápaditá kamera. ~ /možné spoilery/ Přestože je snímek vnímán hlavně jako hraný dokument o prvopočátcích neonacistického hnutí v Anglii, já považuji za středobod This is England právě Shauna. On je v prvním i POSLEDNÍM záběru, on také rozvíjí většinu dalších tematických rovin (např. válku o Falklandy prostřednictvím jeho zesnulého otce apod.). Právě Shaunův strastiplný a zároveň jedinečný příběh ukazuje a dokládá jak zárodky zmíněné subkultury, tak i její pozdější rozštěpení a vznik ultrapravicového křídla – zde představený konfliktem Combo x Woody. Současně reflektuje citově nedostatečné Shaunovo rodinné zázemí, touhu po respektu a začlenění se do nějaké skupiny / party, potřebu někam patřit a být uznáván. Jsme svědky jeho transformace z šikanovaného chlapce stranícího se ostatních v uznávaného člena skupiny, jsme svědky jeho (snad předčasného) dospívání a rebelie… Motivicky se snímek dotýká také přátelství, smrti (potažmo války) či lásky. Základní dějová linka spěje k Shaunovu závěrečnému procitnutí / poznání, byť, připouštím, poněkud tezovitému, avšak s ohledem na jakési uzavření tématu, vypořádání se s ním či výhledem a nadějí do budoucna, vhodně zvolenému. ~ Vymezuji se však vůči těm z uživatelů (Bluntman, Tetsuo…), kteří snímek nařkli z omlouvání rasismu a vyvozují z něj z mého pohledu zcela mylné závěry (jako např. že skinheadem se člověk stává, má-li špatné rodinné zázemí, nebo že skinheadi se dělí na zlé a hodné apod.). Film nikoho neobviňuje ani neomlouvá, naopak šikovně pokládá otázky nad hranicemi mezi skinheadem a náckem / mezi vlastenectvím (nacionalismem) a rasismem? Otevírá i dnes často skloňovanou, méně však již řešenou, problematiku multikulturalismu. Nutno také zmínit, že (– jak zde již uvádí jiný z kolegů) v této tematice časté černobílé vidění postav smazávají četné autobiografické rysy. Doporučuji. (08.04.2012)