2 dny v Paříži

ja som sa teda výborne bavila, najmä vďaka adamovi goldbergovi a slušnej dávke humorných situácií a pravdepodobne aj preto,že som nebola odkázaná na titulky,lebo verím,že tie polovicu vtipov skazili...zaujímavý pohľad na rozdiely medzi američanmi a francúzmi,akurát by som asi mala pocit,že autorka chcela francúzov uraziť,keď zobrazila všetky zlé veci na nich,keby som nevedla,že ona sama je francúzka (23.04.2008)

On a ona. Oba v Paříži. Dva dny. Málo se stane. Mnoho se řekne. Julie Delphy na podloží banálního námětu a s humpoláckým technickým zázemím vystavěla miniaturní skvost, kterému nemožno v rámci žánru cokoli vytknout. Scénář nevybočuje z intencí romantické komedie dějovými zvraty (i když – Jackova „teorie cyklení“ nedojde naplnění v nejžádoucnějším okamžiku, ale o pár minut dříve), nýbrž svou „perlivostí“, kdy co hláška, to perla, co perla, to briskní úchop zápisníku do jedné, propisky do druhé pracky a neobratný pokus psát a zároveň neminout perlu další. V rámci předejití šilhavosti vám nyní žádnou hlášku nabídnout nemohu, čiže budete muset dát zavděk kontradikční formulací „Woody Allen natáčí v Paříži milou romantickou komedii, potkává přitom Richarda Linklatera a společně začínají klábosit o filmech“ (M nemusí značit jenom vraha). Neřešme, koho opravdu chtěla či nechtěla napodobit či nenapodobit a kým se inspirovala či neinspirovala (cíleně či nechtěně) Julie Delphy, protože zásluhu na bezvadnosti tohoto svižného a osvěžujícího pařížského tripu má právě ona (s hypochondrickým židem Adamem Goldbergem po boku). Neřešme rovněž, jak vykreslení města nad Seinou ovlivní příliv turistů doň, neb třebaže většina zdejších domestikovaných Francouzů vyniká nějakou úchylkou (švestkou zralou na svěrací kazajku je v tomto směru skutečný i filmový tatínek Julie Delphy Albert), jsou to právě oni, kdo zkracují prodlevy mezi přílivem a přílivem pěkně tvarovaných vět na minimum nezbytné k oční relaxaci od čtení titulků (k jakékoliv snaze o český dabing ode mne míří opovážlivé trojité „fuj“). Miluji tuhle sortu filmů, kdy netřeba příliš co řešit. Buď vás okouzlí a rozesměje, anebo něco jiného. Ke všem, které „něco jiného“, míří můj pohled nechápavého dítěte, jemuž z tváře stále nezmizel exaltovaný úsměv. 80% Zajímavé komentáře: Nathalie, dopitak (26.09.2008)

Krásná ukázka toho, jak jsou Američani zahleděni do sebe, jak jsou zakonzervovaní a sebestřední. Naproti tomu Evropa se může zdát až příliš otevřená. Nevadí nám povídat si otevřeně o sexu, z bejvalek a bejvaláků se stávají přátelé... Chápu, že to může místy vypadat děsivě. Někdy mám pocit, že právě ta přílišná otevřenost nás vede do záhuby, co se mezilidských vztahů týká. Celkově mi to nijak romantické ani vtipné nepřišlo, ale závěrečný doslov Delpy byl odzbrojující a sakra sednul. (12.10.2013)

Vztahová konverzačka, na níž je zajímavé hlavně to, že pokud si jí pustíte s dabingem a nerozumíte francouzštině, budete na tom s porozuměním ostatním úplně stejně jako hlavní hrdina filmu, američan Jack, který své francouzské přítelkyni i okolí rozumí, jen pokavaď oni sami chtějí. Nevím, kde každý bere, že jsou 2 dny v Paříži odnož Linklatera, to se tak teď bude říkat každé konverzačce z Paříže? Ale jděte. A Paříž? Té vnější si tu užijete asi tolik jako Prahy při projížďce metrem. 50% (18.09.2013)

A víte co? Já dám 5*. I kdyby to mělo být jen z principu, že takhle dobrej film nemá v modrym co dělat. Skoro celou dobu jsem se upřímně nahlas smála a to se člověku neděje každý den. Julie Delpy je úžasná a Adam Goldberg, kterej mi vždycky přišel neuvěřitelně směšnej ve 2 Dnech v Paříži fakt stojí za to a dokonce je tu dost sexy. A jako vždy - KOČKA!!!!!! (18.11.2015)