Nemocnice na kraji města - nové osudy

Děcka, říkejte si, co chcete, ale po shlédnutí té srágoroviny vydávající se za "2. řadu Nemocnice", jsou tyhle díly balzámem na duši. Samozřejmě, že to není žádný filmařský skvost. Překvapivě, mě tahle série ale vcucla tak, až mě to překvapilo. Poslední dva díly mají obzvlášť velký grády.... Chválím herce, kteří se mi hodně líbili (až na nějaké epizodní role, jako třeba Tommy, Míra apod.) a hudbu, která se mi zalíbila také. Zvláštní chvála pro nasazení Kryštofa - Kryštofa (velký sympaťák) a i mladého Sašu Rašilova - tenhle výkon se mi taky moc líbil. Takže chtě nechtě, prostě ty 4 hvězdičky musím dát:-) (13.03.2011)

Sice stále nemohu uvěřit tomu, že to říkám (píšu), ale třetí řada Nemocnice se mi opravdu docela líbí. Nevím sice, nakolik je to zásluha tvůrců a nakolik tragická druhá řada (Nemocnice po 25 letech), která byla skutečně zoufalá a díky její nízké úrovni jsem od těchto nových epizod prakticky nic nečekal. Každopádně tleskám rozhodnutí scénaristů, kteří upozadili staré postavy a jejich život na úkor vztahů "omladiny" (upřímně řečeno, koho zajímá vnitřní pnutí starého Arnošta Blažeje, když mladej vyvádí takový kousky?:-)). Jsou tu samozřejmě postavy a dějové linie, které mě vyloženě serou, ale je jich rozhodně mnohem méně, než u předchozí série. (10.03.2011)

Určitě byla tato série lepší, než ta sračka, kterou napsal Petr Zikmund. Nebylo to tak trapné a stupidní a dalo se na to dívat. Ale úrovně Dietlova originálu to nedosahovalo. Hlavním negativem bylo příliš velké množství postav. Žádná přitom nebyla hlavní a všechny měly stejný prostor. Kdyby počet postav autorka zkrátila na polovinu, bylo by to lepší. Pak bych této sérii vytkl občasné trapnosti (scény s Jiřím Kornem třeba). Z herců nikdo nevybočoval, ani v kladném, ani v záporném slova smyslu. Potěšil návrat Oldřicha Kaisera. (23.12.2008)

Jsem mile překvapený. Po naprosto katastrofální nemocnici po 25 letech jsem už o nové osudy neměl zájem a jejich televizní premiéra šla kolem mě. Jejich současná repríza na čété mi ukázala, jak jsem se mýlil. Nové osudy jsou daleko zajímavější a především se zbytečně se nepitvají v životech původních představitelů...což mě štvalo u 2. pokračování. Tento seriál určitě patří k nadprůměru ;-) (15.03.2011)

Jednoduše shrnuto: předčilo to má očekávání. V době svého vysílání rozhodně nejkvalitnější český seriál, který se dal sledovat. To šlo s určitostí potvrdit po několika odvysílaných minutách 1. dílu, ten byl sice takový rozjížděcí, ale snad většinu přesvědčil, aby se dívali i nadále. A i 2. díl nezklamal. Jak je vidět, tak na scénáři záleží opravdu hodně a paní Konášová dokazuje, že když chce, tak umí. Příběhy jsou zatím docela dobře nastartované, tu a tam se vyskytne i nějaká vtipná scénka, která působí přirozeně a nenuceně (což se moc v ostatních seriálech nestává). Herecké obsazení i výkony jsou nadstandartní (v porovnání z Ordinací, Pojišťovnou atd. jsou výkony přímo špičkové). Nerozlučné trio Abrhám, Balzerová a Štěpánková stále stejně dobří. Příjemný je i návrat Helgy Čočkové jakožto stále stejné Ireny, Miluše šplechtová se role vrchní sestry zhostila taky neobyčejně dobře, Vilma Cibulková jako bezedná Máňa je taky bez chyby. Naopak mi nějak nesedí Korn a Jandová, ale ty snad časem zmízí. Někdo tady tvrdil, že pana Chudíka měli nechat umřít až v polovině seriálu, což by možná šlo, kdyby nebyl doopravdy vážně nemocný. Takže buďmě rádi aspoň za ten dojemný kousíček na záčátku 1. dílu.  Další díly přinesly kouzelnou Libušku Šafránkovou a na chvilku i Oldu Kaisera. Kvalita jednotlivých dílů byla docela konzistentní a nemám co vytknout. Jen proměna Hany Maciuchové, jakkoliv vynikajícně zahraná, mi moc neštimovala s tou původní dietlovskou semetrykou. Ale jak se říká, ke stáří každý přileze ke křížku. Tak třeba to byl ten případ. Ještě si neodpustím, že mě občas trochu iritoval divoký střih, zbytečně usekávající jedotlivé scény. V minulé řadě to byl zvuk. Jinak hudební téma Ondřeje Soukupa se mi moc líbilo, připadalo mi, že inspirací mu byla původní Nemocnice. Celkově jsem spokojený. Hrdinům pana Dietla byl vdechnut další kus života a tentokrát určitě poslední. Ale se vší pokorou a vážností můžu za sebe říct, že to nebylo promarněné. (03.10.2008)