Sněženky a machři po 25 letech

Jednoznačné zklamání! Mé očekávání nebyly bůh ví jak velké, ale výsledek mě zklamal ještě více! Pokud očekáváte humor, tak se vám téměř žádný nedostane. Většinu vtípků jsme slyšeli v původním díle a zde na ně aktéři jen nostalgicky vzpomínají, což mi nepřijde příliš vydařené. Z herců se mi nikdo do paměti nevryl, snad trochu Michal Suchánek. Dvě hvězdičky a ani o kousek víc!! Jedno vím jistě, že podruhé bych to vidět opravdu nemusel....... (21.02.2009)

Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** .. (22.11.2009)

... aneb kterak se čtyřicátníci chovají jako teenageři a není to vtipné, jen trapné, a kterak v mezičasech smutně filozofují o svých víceméně podělaných životech a taky to není vtipné (trapné o něco méně). Pro mě 30 minut koncentrované nudy (potom jsem vypnula TV a vzala si knížku) a plivnutí na můj oblíbený film. Když slyším slovní spojení "hořká komedie", obvykle mě chytne kopřivka a tohle je vyloženě prototyp hořké komedie. Děkuji, nemám zájem. Zklamaná nejsem, prostě se naplnila má nulová očekávání. 39% (24.11.2009)

Tak si to shrneme. Už jsem zvykl, že v každém českém filmu musí být reklama na nějaký určitý výrobek, (tady si mnula ruce firma Becherovka). Taky jsem byl připraven na to, že se zde budou omílat vtípky z prvních Sněženek, které jsou dnes bezpochyby kultovním českým filmem. A taky že ano, dokonce i v přijatelné míře. Celý film je potom jedna velká smutná nostalgie, a když se na chatě Severka někteří spolužáci ze třídy sejdou, tak zjišťujeme, že jeden vedle druhýho je lůzr jak cyp. Jediný jakž takž v pohodě je Brzobohatý. Ale budiž. Ani to mi nevadilo. Celou dobu jsem si říkal, že možná vykouzlím i 4, ale pak přišlo posledních 10 minut... To jsem se musel hodně přemáhat, aby se to v mém hodnocení neodrazilo.. Až uvidíte, tak pochopíte, co jsem tím myslel. Takže na závěr: Sněženky a machři jsou v celku příjemným filmem, kterému se občas zasmějete, protože je tam dobrý vtípek, někdy zase, protože si říkáte, že to není možné, co se tam zrovna odehrává. Nebýt posledních 10 minut, jdu možná výš. Držel jsem se, abych nešel níž. (17.01.2009)

Parta přerostlých puberťáků dokola opakuje své hlášky z dětství v příběhu, který se za 100 minut téměř nikam neposune a který si svým závěrem nejspíš zadělal na nějaké ty "Sněženky a machry po 26 letech". Poznámka: Nemám ráda CineStar. Ti *** mi 45 minut před začátkem představení oznámili, že moje lístky v horní řadě prodali někomu jinému, a tak jsem si musela vystačit s krásnými sedadly v první řadě uprostřed. V tu chvíli se mi to zdálo rozumnější, než jet zas hodinu MHD domů... Po shlédnutí musím konstatovat, že odchod by nebyl tak úplně od věci. Ať žije Cinema City, kde sice nevedou sladký popcorn, a Sněženky a machři před 25 lety! (19.12.2008)