Sněženky a machři po 25 letech

Keby nuda kvitla, tak som ako letná záhrada vo Versailles. Nadviazanie na jednotku sa nepodarilo a celý dej spadol do akéhosi smutno-nostalgického klišé, ktorý v ničom nezaujal, skôr naopak. Strašne ma mrle žrali a moja pozornosť sa skôr sústredila na hodinky s myšlienkou, že kedy to už konečne skončí. Pokus o humor sa mi zdal byť násilný a trápny. Ani neviem za čo tie 2 *, asi z úcty ku jednotke, ktorá sa už pomaly stáva kultom. (21.11.2013)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

Pro mě se v žádném případě nejedná o nějakou opožděnou dvojku k úspěšné jedničce. Pro mě je to trochu jiný žánr, jinak vyprávěné příběhy, byť, jak poznamenává Viki Cabadaj: „ teď už se všichni stejně jenom opakujeme...“ Depresivní ohlédnutí za jejich i mým mládím. Velmi hořké, velmi smutné a naprosto ze života. Po skončení filmu jsem byl hodně „přešlej mrazem“ (05.01.2013)

Podruhé louhovaný sáček čaje zkrátka nechutná a nic na tom nezmění fakt, že 25 let někde ležel, než ho zase šoupli do hrnku.... Vtipy už nefungují, obstárlí herci už nejsou zajímaví a celé to tak nějak nudí... Uáááááá nějak jsem klimbnul. Jak to vlastně skončilo ? Jestli ve filmu něco funguje je ten sentiment. Vzpomínky na sladké tenkrát, kdy vědět to co dnes, dělalo by se lecos jinak. Ale takový je zkrátka život a každý pokus o cokoliv je první a jediný. Hvězda navíc za hudbu. * * (10.12.2012)

Stará banda je opět na horách a i když mají hrdinové nějakou tu vrásku a kilo navíc, některé věci se prostě nemění. A některé se mění hodně. Návrat k hrdinům české komediální klasiky hraje více na nostalgickou než na komediální notu, ale moc to bohužel nefunguje. Nebýt pár dobrých hereckých výkonů, slušné kamery a hudby, byl by to průšvih. Takhle jsou Sněženky a machři po pětadvaceti letech jen průměr, u jehož závěrečných titulků budete marně přemýšlet, proč vlastně vzniknul. (19.12.2008)