Sněženky a machři po 25 letech

Parta přerostlých puberťáků dokola opakuje své hlášky z dětství v příběhu, který se za 100 minut téměř nikam neposune a který si svým závěrem nejspíš zadělal na nějaké ty "Sněženky a machry po 26 letech". Poznámka: Nemám ráda CineStar. Ti *** mi 45 minut před začátkem představení oznámili, že moje lístky v horní řadě prodali někomu jinému, a tak jsem si musela vystačit s krásnými sedadly v první řadě uprostřed. V tu chvíli se mi to zdálo rozumnější, než jet zas hodinu MHD domů... Po shlédnutí musím konstatovat, že odchod by nebyl tak úplně od věci. Ať žije Cinema City, kde sice nevedou sladký popcorn, a Sněženky a machři před 25 lety! (19.12.2008)

Pro ty, co očekávají bžundu, mám varování - větrem ošlehané sněženky povadly a machři už nenachází sílu se natřásat.. Hořká ano, komedie takřka vůbec - jen frustrace středního věku umocněná životními zkušenostmi, kdy se dětské starosti zdají s odstupem času a s přibývajícími kily, plastikami a rozvody vlastně radostmi. Tauš odvážně zariskoval, ale v ničem nezaujal. Tak za 25 let zase, tentokrát s berlemi, vyndavacími zuby a artritidou a nebo pro dobro diváka doufejme, že vznikne už jen krátkometrážní film, kdy půjde mladej Mácha zapálit svíčky na hřbitov.. (23.11.2009)

Po pětadvaceti letech se všichni změnili... z veselé party, která chtěla uznání a svobodu, se stala skupina depresivních smolařů. Smutné, opravdu smutné... některé scény až k pláči (i když jsem se asi měla smát), ale... pro tu nostalgii, snahu Viktora Tauše (který se i ve svém druhém filmu snaží propojit fiktivní svět herců s realitou) a Suchánka, který mě bavil nejvíce, to vidím na průměrný český film. (14.04.2009)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

Jednoznačné zklamání! Mé očekávání nebyly bůh ví jak velké, ale výsledek mě zklamal ještě více! Pokud očekáváte humor, tak se vám téměř žádný nedostane. Většinu vtípků jsme slyšeli v původním díle a zde na ně aktéři jen nostalgicky vzpomínají, což mi nepřijde příliš vydařené. Z herců se mi nikdo do paměti nevryl, snad trochu Michal Suchánek. Dvě hvězdičky a ani o kousek víc!! Jedno vím jistě, že podruhé bych to vidět opravdu nemusel....... (21.02.2009)