Náklad 200

Rusi majú zopár drsných a surových filmov, napr. Čekist, Kočegar, Čistilište...a toto je tiež extra trieda. Vojna v Afganistane frustruje spoločnosť, životná úroveň obyvateľsta upadá, dodržiavanie zákonov je niečo nereálne, spoločnosť je jedna besná svorka - loviť, zabíjať, kradnúť. A potom to vyzeralo ako v tomto filme.  Balabanov ako inak nesklamal i keď verchuška a generáli či už vojenskí alebo z FSB škrípali zubami. Rovnako ako pri Čistilišti, ale to už sme vo vojne v Čečni. (02.02.2023)

Hodně podivný film. Tenhle přetažený částečně absurdní styl mi moc nesedí, ale i tak stojí za to film vidět. Člověk by asi na to měl mít i náladu. Závěrečná "účtovací" scéna je výborná...přesně zobrazila Sovětský Svaz. Ušmudlaní, opilí a otupělí lidé ve špinavém odlidštěném prostředí...to je zážitek sám pro sebe. (15.08.2009)

Nevím, co si o tom filmu mám myslet, ale dostal jsem úplně něco jiného než jsem očekával. Však je taky zdejší shrnutí děje poněkud zavádějící. Připravil jsem se na analýzu sovětské společnosti vyrovnávající se s následky války v Afgánistánu a místo toho jsou to ruští bratři Coenové. Dopad byl tak o to silnější a trochu to se mnou zametlo. Za tři dny mě čeká další promítání.../(Nějaký čas po opětovném zhlédnutí)Trochu jsem snad pochopil, nebo si to aspoň bláhově myslím. Přeci jen to zřejmě alegorie stavu společnosti je, ale na první pohled to lze těžko poznat, protože se člověk musí vypořádat s atakem na ty nejnižší pudy:) (19.04.2008)

Sice jsem od filmu čekal úplně něco jinýho než mi bylo nabídnuto ale to co mi film nábídnul předčilo moje očekávání. Suverénní výkon předvedl Alexej Serebrjakov v roli Zhurova. Tady musím před rusákama opravdu smeknout(kdybych měl co). Jedná se o hodně kontroverzní film o čemž svědčí i fakt, že po uvedení do kin vyvol rozporuplné reakce a z některejch kin ho dokonce stahovali. Gruz 200 je pro mě hodně zajímavým filmem, kterej si podle mě zaslouží 5 hvězd. S doporučováním bych byl ale radši opatrnější. (04.11.2021)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)