Náklad 200

Pred spustením filmu som o ňom vedel iba to, že jednými dverami vykladajú z lietadla truhly s nebožtíkmi z Afganistanu a druhými dverami nastupujú adepti do mlynčeka na mäso. Po prvých minútach som si uvedomil, že je to film rovnakej krvnej skupiny, akými boli Michalkovovi Unavení slnkom a Zvjagincevov Leviatan. Teda filmy, v ktorých zobrazenie Rusov a Ruska konvenuje s mojimi skúsenosťami. Film som si užíval bez zbytočných pochybností, nakoľko je pravdivý a zbytočných výhrad, či nie je nadmieru krutý. Je pravda, že film nešetrí diváka, ale činí tak iba preto, aby jeho posolstvo bolo jednoznačné a neobkecateľné. Pri tomto filme sa musím špeciálne brzdiť, aby som nenapísal litánie, ako napr. píše Flimfanouch. (15.06.2023)

Drsný film, ktorý sa na nič nehral a svet komunistického Sovietskeho zväzu podal riadne tvrdo a ukázal hlavne svet rôznych podivínov a ľudských oblúd. Mne osobne tam chýbal poriadny príbeh, ale ako thriller je to teda poriadne, poriadny psychologický des, celkovo je to priemer, ale je to pozerateľné, len nie pre slabšie povahy. (05.02.2013)

Takhle silný coenovský nádech (v případě tohoto snímku se spíše hodí říct zápach) bych opravdu z Ruska nečekal. Pomalé tempo, které pozvolna rozplétá příbeh, se několikrát dostane do rozporu s jásavými rytmy sovětských diskoték, což jen podtrhuje bizarnost a absurdnost filmu a doby. Mám pocit, že kritizovaná nechutnost a chladnost je přesně tím, čím by se to, co se v Sovětském svazu dělo, dalo nejlépe popsat. Navíc když je vše podpořeno skvělými hereckými výkony, tak se nám dostává pocitu děsivé reálnosti (aniž víme, že film je natočen na motivy skutečné události). Původně jsem chtěl dát lepší čtyři hvězdy, ale vzhledem k výbornému "konci" a matce Žurkova musím jít ještě o stupínek výš. (05.01.2011)

Tak na takovou bizarnost jsem cekal hooodne dlouho a ani me moc neprekvapuje, ze prisla prave z ruske produkce. Neskutecne realne syrove vykresleni 'rudeho' prostredi osmdesatych let, spina a sed, mentalita a chovani lidi, zavareninove sklenice plne lihu protekajici hrdly ve me vyvolaly ty nejsilnejsi pocity odporu a nechuti. Patou * vybojovala nechutna flegmaticka matka krale perverzaku kapitana Zhurova... Otevreny konec bez obavaneho happyendu jsem jen uvital... Musim ale priznat, ze me par okamziku temer rozesmalo a to hlavne diky nehoraznemu soundtracku, ktery pusobi v nekolika scenach opravdu komicky... kazdopadne Balabanov umi. Se SSSR na vecne casy a nikdy jinak!!!! (26.01.2009)

Ačkoli mám k ruské mentalitě blízko, nacházím se po shlédnutí tohoto snímku v lehce schizofrenním stavu. Gruz 200 mi tu ležel více jak půl roku, než jsem se k němu konečně s plnou parádou odhodlal. Bohužel navzdory očekávání jsem byl ze začátku dosti zklamán. Postupem času jsem ale zjistil, že se nejedná pouze o samoúčelnou fresku zobrazující dobové Rusko osmdesátých let bez hlavy a paty. Gruz 200 je sice studený a odměřený jako ukrajinská přistěhovalkyně, ale tak jako ona i tento film skrývá jistý půvab, ve své syrovosti, emoční prázdnotě, ale v jistém smyslu i lidskosti. Možná se mýlím, když tvrdím, že většině západní společnosti nemusí přes svoji mentalitu nic říct, ale je třeba zajít pod povrch, pod tu chladnou slupku, za kterou se maskuje - tam se skrývají citlivé lidské příběhy. (29.01.2009)