Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (760)

Faidra 

všechny recenze uživatele

Ráda bych napsala, že jsem se k Bratrům Karamazovým dostala nějakou romantickou cestou, kupříkladu prostřednictvím zamilovaného studenta, s kterým bychom vysedávali v podkrovním pokojíku nad zažloutlými stránkami a dojímali se nad drahocennými myšlenkami prostřednictvím levného alkoholu, ale to bych bohužel lhala přímo čunkovsky. Ráda bych napsala, že jsem před lety odpověděla na otázku svého otce, co mi má přivézt ze služební cesty, skromným "co tě cestou cvrnkne do nosu, tatínku," jenže jsem coby spratek rozcapený projevila touhu po pěkné knížce. Ráda bych napsala, že moje matka poté, co mi táta po návratu předal tři svazky, aby pod vahou toho třetího potupně klesla má jedenáctiletá kolena, projevila nadšení nad jeho péčí o můj duchovní rozvoj, ale skutečnost je taková, že pronesla nejčastější partnerskou větu: "A jinak seš normální?" Ráda napíšu, že tatínek projevil vysokou inteligenci pro náš rod typickou a prohlásil: "Najdeš tam všechno, co lidi trápí odjakživa a nikdy to nevyřešej. Ne proto, že jsou blbí, ale proto, že je toho strašně moc, co je zaslepuje. Lidi u nás toho zaslepuje tolik, že knížky jako tyhle strkaj do antikvariátů a tvářej se, jako by všechno z Ruska mělo jedovatý zuby, stejně jako se dřív tvářili, že je naše svatý poslání jim lízt do zadku. Prostě si pamatuj, že lidi jsou ovce, ovce tvořej stádo a stádo nemyslí, stádo tak akorát všechno zdupe!" Ráda napíšu, že Míťa, Váňa, Aljoša a jejich milovaní a nenávidění se mnou pro/pře/žili pubertu, první lásky, x tříd, druhé lásky, několik stěhování, několik zaměstnání a mnoho cest a návratů a jejich místem na stupni vítězů mých ostránkovaných přátel od té doby nic neotřáslo. Ráda bych napsala, že jsem do kina vyrážela dychtivě a radostně, ale musím s hanbou přiznat, že jsem vyrážela obtěžkána nemalou dávkou skepse. Zato ráda napíšu, že jsem se propadla do jiného a přitom známého světa a že jsem v pekle stalinské huti, místa, které mělo zabít božství, našla ne božské okamžiky, ale božských 110 minut božského herectví, umění a myšlenek. Nerada bych napsala, že mě překvapuje, kolik u nás máme skvělých herců a dalších filmových a divadelních osobností, tudíž to nenapíšu, protože mě to díky tomu, že účinkování v nepovedeném seriálu nepokládám za příznak degenství bez mozku, stejně jako za totéž nepokládám setrvávání v nenáviděné práci, aby se děti najedly a šatstvo zůstalo celé, nepřekvapuje. Nerada bych napsala, že mi vadilo vypuštění legendy o Velkém inkvizitorovi a příběhu starce Zosimy a že mi nakrčilo nos přidání civilní linie, a psát to nemusím, protože obojí chápu. Nerada bych napsala, že se po dlouhé době objevil slušný český film, protože populární plivání na český film pokládám za orwellovské bečení "světové dobré, naše špatné" a mnoho českých filmů pokládám za mnohem víc než slušné. Zato napíšu velmi a nesmírně ráda, že se podle mého názoru jedná o film mimořádný a že dnes, prvního červencového večera roku dvoutisícího osmého řadím jeden z českých filmů do své osobní filmové TOP. () (méně) (více)

HAL 

všechny recenze uživatele

Škoda násilného roubování na civilní linku se chcíplým děckem - sice oproti němu o to víc vynikne genialita divadelní hry/předlohy a její nádherné prolnutí s industriálním prostředím, ale stále je to jen odpudivě telenovelovitá zbytečnost, kterou si měli Zelenka a jeho herci nechat někam do televize, aby jim vydělávala na nájem. Takto zůstane v divákovi spíše jen pocit nakouknutí na to, jak by ta divadelní hra v Krakovských ocelárnách asi vypadala... a také nezměrná chuť ji tam skutečně vidět, v reálu a celou bez přerušování. 7/10 ()

Reklama

JAn 

všechny recenze uživatele

To jsou ty háky. Nevěřil ´sem, že tohle někdy řeknu ve spojitosti s českým filmem, tak si to teď pořádně užiju. D-O-K-O-N-A-L-É! Mrazivé interiéry polské hutě chladně absorbující Dostojevského otcovraždu v podání Dejvického divadla, s uhrančivou atmosférou, úžasnou kamerou a vizuální konstrukcí, fantastickým Kaczmarkem a skvělými herci. Zelenka je mág. Podařilo se mu dostat Hlavicovu hru do úplně jiné, alternativní dimenze. ()

Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Tleskám Zelenkovi za to, že maže hranici mezi českým a světovým filmem. Že dává šanci zatraceným hercům, nebojí se na omezeném prostoru rozehrát velkolepou hru a originálním způsobem kombinuje divadlo, film a skutečný život herců. Herci jsou fantastičtí, soundtrack také a ten zvolený chladný prostor, jenž je dokonalým kontrastem k živočišnému podání herců, to je něco, co se bude (nejen) na domácím rybníčku v adaptaci divadelních her těžko překonávat. „Bude jako Bůh, a všechno mu bude dovoleno!“ Ještě cítím to mrazení… ()

Rover 

všechny recenze uživatele

Při sledování filmu jsem nejednou přemýšlel nad tím, viděl-li jsem někdy lepší český snímek. Došel jsem k názoru, že za posledních pět let nikoliv. Líbilo se mi jednoduše všechno, tohle je konečně film, který má evropské, ne-li světové ambice. A napomáhá tomu hlavně divadelní zpracování tématu, které Češi umí. Spojení a prolínání několika příběhů a rovin bylo velmi podmanivé a nenechalo mě v klidu... Takhle naladěn jsem z kina dlouho nevyšel. Zajímovostí je, že se film tváří jako natáčený v polské Nové Huti, točilo se však v železárnách v Hrádku u Rokycan. HUDBA: Jan A.P. Kaczmarek - zaujala mne hned na začátku. Zde je jasně vidět, že Česko prostě nemá kvalitní skladatele filmové hudby, alespoň v orchestrální rovině. Kaczmarek to zvládl bravurně, a bude-li soundtrack, neváhám. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (16)

  • Film byl natočen za pouhých 20 dní.
    (Reiniš)
  • Natáčať sa malo pôvodne v Ostrave, ale vedenie oceliarni nesúhlasilo s tým, aby sa pre nakrúcanie zastavila výroba na celý mesiac. (Raccoon.city)

Související novinky

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

15.10.2011

Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (více)

Nej filmy roku 2008

Nej filmy roku 2008

25.12.2008

Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)

Český herecký úspěch v Karlových Varech

Český herecký úspěch v Karlových Varech

13.07.2008

Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)

Reklama

Reklama